Jsem Blánč…:-)
…chceš o mně vědět víc?
Šílenou rychlostí jsem narazila na samé dno Života…a pak se zaryla ještě hodně hluboko pod něj…
A přesně v těchto hlubinách jsem objevila něco, co mě tak vyděsilo, že jsem prostě musela sebrat všechny zbývající síly a vyškrábat se zpátky na světlo.
Jmenuji se Blanka Libichová. Jsem mamou tří dětí a kdysi jsem dala slib Bohyni….
Moje cesty bývaly velmi bouřlivé, vedly přes rozblácená, zaprášená a temná místa. Protáhly mě těmi nejhlubšími údolími jaké si jen člověk dokáže představit.
Nikdy jsem se tady na Zemi necítila „doma“, vždy jsem měla pocit, že sem nepatřím, že tu zabírám místo někomu lepšímu…
Od těchto pocitů sebenenávisti vedl jen krůček k sebedestrukci – a těch jsem zkusila spoustu!
Koketovala jsem s poruchami příjmu potravy, úzkostmi, sebepoškozováním, asexualitou nebo naopak neřízenou promiskuitou. Hrála jsem si s myšlenkou změny pohlaví a absolutně popírala ženství, ale muži jsem pohrdala a taky z nich měla strach…Stala jsem se dobrovolným bezdomovcem…
Bojovala jsem proti všemu. Proti státu, společnosti, konzumu…ale nejvíc proti sobě...
Ze všech úniků mě nejvíc oslovil alkohol, pervitin a mix všeho možného, co mi přišlo pod ruku, abych necítila…nebo abych našla jiné, lepší světy….
Deset let jsem je hledala v drogovém opojení odpojená od všeho.
A pak jsem došla do bodu, kde byly jen dvě cesty – šílenství a jistá smrt, nebo léčení…
Cesta to byla těžká a dlouhá…zdála se až nemožná…protože ze mě zbýval jen kousíček – přesně ten maličký kousíček, který se rozhodl vstát a zachránit mě…
Jenže ostatní části mé duše byly někde poztrácené, byla jsem totálně odpojená…
Vědomě jsem se odpojila od všech emocí a pocitů, od světa, od Zdroje, od sebe…
Kdysi dávno jsem se prostě vypnula. Nechtěla jsem být zranitelná. Nechtěla jsem cítit. Nechtěla jsem žít…
Jenže teď jsem žít chtěla, ale netušila jsem JAK!
A co bylo dál?
Škrábala jsem se z toho dna nekonečné roky. A spadla do dalších – i když už méně šílených pastí a pastiček. O tom zase jindy, třeba na blogu – v téhle deníkové rubrice
Objevovala jsem znovu, že existují pocity. Učila jsem se je prožívat. Dalo spoustu práce naučit se zase cítit alespoň něco. Bylo to jako když člověk po úrazu znovu trénuje chůzi. Musela jsem se vrátit k tomu dnu a tam najít tu holku, kterou jsem tam před lety nechala. Musela jsem ji vyškrábat zpod nánosů bahna a pak ji znovu vdechnout život.
Naučila jsem se UMĚNÍ ŽÍT A PROŽÍVAT. Znovu, od začátku a pořádně do hloubky.
Tak abych už nemusela utíkat z těla, hledat jiné světy a náhražky, které mi zlepší svět.
Naučila jsem se PROŽÍVAT HO A UDĚLAT SI HO LEPŠÍ V SOBĚ – bez ohledu na vnější podmínky!
Naučila jsem se milovat život a přijímat samu sebe…
Jedním ze způsobů jak neutíkat od sebe a zůstat hezky na Zemi, je zůstat v Těle. Když žiješ v těle a ne v hlavě (nebo někde jinde), pak jsi přirozeně Přítomná – tedy živá – a nepotřebuješ už vypínat, ani nakopávat, stimulovat, ani jinak utíkat…
ŽIJEŠ!
A proč Ti to všechno říkám?
Protože cestou z těch hlubin jsem nacházela poklady.
Poklady, které dnes mohu předávat.
Naučila jsem NESOUDIT – nikdy a nikoho, protože jsem viděla fakt všechno z lidských povah a osudů, nic moc mě nepřekvapí – proto se u mě nemusíš stydět ani ty nejtajnější myšlenky a pocity.
Co z toho máš Ty?
Pokud něco opravdu umím, tak žít naplno a v Přítomnosti. Probuzeně!
A umím to i předat!
☯ Nebojím se posvítit na bubáky a stíny ve Tvém podvědomí. Na ty, které Tě nenechají svobodně dýchat!
☯ Dokážu Tě provést přes Tvoje osobní temná údolí – mám podrobnou mapu, jak ven.
☯ Umím Tě jemně směrovat tak, abys došla k samotné podstatě svého bytí. Abys dál mohla jít sama za sebe. Celistvá a autentická. Ty! Bez potřeby dalšího vedení id někoho jiného. Najdeš svůj Zdroj, svůj kompas a dokážeš jít dál sama ve své vlastní pravdě!
☯ Mám plný batoh jednoduchých, ale velmi silných nástrojů, které Tě naučí žít naplno v Přítomnosti – tak aby už nebyla šedivá, ani stresující, ale prostě živá! Tak abys nemusela utíkat k telefonu, práci, ani k čokoládě…tak, aby Ti bylo prostě EXTATICKY! Jen tak, ze Života samotného!
☯ Umím vyhmátnout místa, kde nežiješ naplno – strachy, omezující přesvědčení i všudypřítomného autopilota.
Autopilot se tváří neškodně, všichni ho občas zapínáme, že? Jenže on se nenápadně rozšiřuje až ovládne celý Tvůj život – ale to já mu nedovolím!
☯ Naučím Tě, jak mu kontrolu vzít a začít žít zase naplno svůj vlastní život – jak zpomalit i zastavit a přesto stíhat vše důležité.
JAK PROŽÍVAT KAŽDÝ OKAMŽIK.
TEĎ A TADY. Bez příkras, ale i bez omezení.
Protože aby ses mohla vznášet v oblacích, musíš stát nohama pevně na Zemi.
Už není potřeba ulítat pryč – Tady a Teď je totiž nejkrásněji!
Tady a Teď se dějí ta největší kouzla!
A co že to bylo s tou Bohyní?
Před lety na závěrečném ceremoniálu výcviku kněžek – ritualistek jsem dala slib Bohyni. Řekla jsem to první, co mi vytanulo na mysl: „Slibuji, že se stanu tou, která žije!“
Přesně tahle větička ze mě tenkrát vyskočila a velmi dobře si pamatuji, jak mi tenkrát připadala nedostatečná. „Žije přece každý…“ říkala jsem si: „To nestačí, to není dost…jak mám v tomhle najít své poslání?!“
Až po pár dalších kilometrech mé cesty mi došlo, že přesně tahle větička je dost! Ona je totiž všechno!
Ano, žije přece každý. Každému bije srdce a jeho tělo udržuje všechny životní funkce. Ale kolik lidí na světě, kolik z nich žije doopravdy? Kolik z nich dýchá do hloubky? Kolik z nich si dovolí zpomalit, nebo dokonce zastavit a procítit Přítomnost? Kolik z nich skutečně prožije své emoce? Kolik z nich má to bijící srdce opravdu otevřené aby dokázalo prožívat?
Začni taky prožívat a „jen“ objev sílu svých emocí. Nauč se s nimi pracovat, tak aby Ti sloužily, ne Tě ovládaly. Prožívej!
Kolik z nás žije svůj Život tak, jako by to byl
posvátný rituál?
A to je přesně ten slib, který jsem dala, a který už nemůžu, ani nechci porušit…
Byla to velmi dlouhá a náročná cesta. Ale dneska můžu říct, že nejen, že znovu cítím emoce.
Já teď cítím tolik různých odstínů, hloubek a příchutí života, o nichž se mi nikdy ani nesnilo.
Ano, jsem zranitelná. Ano, někdy to bolí.
Ano, jsem šťastná.
Ano, žiju!
Pojď prožít a uctít přechodové okamžiky svého života! Nebo poznej kouzlo těch menších denních rituálků…
Zabydli se ve svém Těle – jen skrze něj vede cesta do Přítomnosti. Do plného a opravdového prožitku! Tvé Tělo může být Tvým průvodcem, když se stanete parťáky a začneš mu (zase) naslouchat!
Podívej jak spolu můžeme zapracovat na Transformaci Tvého Života!
Dalším z tipů jak se naučit prožívat přítomný okamžik je ctít rytmy přírody – skoč na blog a přečti si o kole roku!
Kolo roku to u mě vlastně všechno začalo…zkus s ním začít i Ty 🙂
Na blogu najdeš také sekci Život je poezie – i ta vede ke zpomalení a prožívání do hloubky – zajímá Tě jak bych napsala stránku „o mně“ zkráceně a formou poezie? Tady báseň o mé Duši – pokud Tě to zaujme, můžeš mi tam v komentářích nechat zase něco o Tvé Duši 
A další tipy a návody jak prožívat Přítomnost na plno najdeš posílám také do e-mailu. Přidej se do našeho virtuálního ženského kruhu a nic Ti neuteče 🙂