Lammas – Dožínky

„V poli zlátnoucího obilí
S rohem plným medoviny“

Svátek Lammas se slaví v polovině cesty mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností, tedy mezi 31. červencem a 2. srpnem. V některých kulturách svátek začínal na začátku období žní, ale slavil se několik dní, takže zasahoval i do dožínek, které zase známe tady u nás. Dožínky jsou tedy místní obdobou svátku Lammas.

Název Lammas pochází z Lugh nasadh – ‚Oslavy Lugh‘, kdy se pomocí rituálů přivolávala dobrá úroda pro příští sklizeň. Lugh je podle irské mytologie Bůh zemědělců – a také Bůh všech na zemědělství navazujících řemesel. Nepřímo zaštiťuje lidskou obživu a blahobyt.

Lidé prostřednictvím oslav prosili mateřskou bohyni, aby nedopustila zničení úrody. Podle některých pramenů je oslava ale také jakousi obětí bohům, jež je má odprosit za smrt sklizených rostlin. To mi připadá krásné, že naši předci vnímali i duše rostlin jako své bližní. Jejich sklizeň pak vnímali jako nutnost pro přežití, za kterou ale cítili a vyjadřovali velkou vděčnost a úctu. Ne tedy v novodobém stylu lhostejnosti a samozřejmosti, podle hesla naší doby „zabij strom, vytvoříš parkovací místo…“ 🙂

Ale zpět k Lammasu, nebo Dožinkám. Slavnost bývala, jak už jsem zmínila, spojena s úrodou. Tedy, dle oblasti hlavně s obilím, nebo kukuřicí.

Často se část sklizeného obilí obětovala. Ve slovanských tradicích se z prvního snopku pekl posvátný chléb. Z posledního snopku se vázala slaměná panenka. V Irsku, například probíhal rituál obětování “obilného krále” Obilí, často ve formě panáčka, bylo podetnuto, semleto a upečeno, aby vznikl chléb. Lammas tam byl tedy chápán také jako svátek transformace.

U nás ještě v některých vesnicích můžeme vidět dožínkové pouti, nebo zábavy. Je to už ale málokde, což je škoda. Tyto oslavy by neměly jen tak upadnout v zapomenutí.

Jsou totiž hlavně oslavou vděčnosti a radosti. Oslavy toho, že Matka Zem je plná plodivé síly, kterou nás vyživuje. Poděkování za její dary, za úrodu, kterou nás zahrnuje.

Vyjádření, ale procítění vděčnosti činí náš život hlubším a jaksi kouzelnějším. Je to čas podívání se na dary, které dostáváme. Čas, kdy se zaměříme na dostatek. A když na něco zaměříme pozornost, tak to roste. Třeba už jen proto je oslava tohoto svátku důležitá.

Dříve se pořádaly různé soutěže a hry k poctě Bohů, velká shromáždění, zásnuby a trhy.

I my dnes máme v tomto období velkou spoustu letních akcí. Kdo ví jestli je to jen tím, že je venku teplo, nebo zda je to nějaký pozůstatek tohoto svátku, který si už ani neuvědomujeme. Ať je to jakkoli, letní akce, které pořádáme dnes jsou sice zábavné, příjemné a fajn, ale bylo by dobré aspoň některé znovu svázat s faktem, že slavíme, protože můžeme. Protože žijeme v hojnosti, kterou nám přichystalo tělo Matky Země. Bez toho bychom slavili jen těžko.

Příkladem letních oslav, které se takto úplně odtrhly od svého pravého důvodu jsou i tzv. Dočesné. Ty se pořádaly v chmelařských oblastech jako je třeba Žatecko, nebo Tršicko a sloužily hlavně pro lidi, jež se podíleli na sklizni chmele.

Jako oslava a poděkování za jejich práci.

Jako poděkování Zemi, že přinesla úrodu chmele.

Jako projev vděčnosti, že je úroda sklizená a v bezpečí.

Dnes se pořádají velkolepé, komerční Dočesné, na kterých je tolik lidí, že celé náměstí je jedna velká fronta. Nikdo se ani nehne.

Nikdo si ale taky ani nevzpomene na lidi pracující na sklizni.

Dočesná se totiž už neřídí datem reálně sklizeného chmele, ale datem, který vyhovuje co nejvíce osloveným umělcům a potenciálním návštěvníkům.

Na chmel se tu vzpomíná jen v hektolitrech vytočeného piva.

Na Matku Zem, nebo dokonce na vděčnost tu místo nezbývá vůbec.

A přesně tohle se tak nějak stalo i s těmi dalšími letními oslavami, kterých je sice mraky, ale málokterá z nich ještě pamatuje na to proč se koná.

Na vděčnost a poděkování Matce Zemi.

Stejně jako jiné svátky v kole roku, i tento byl chápán jako zastavení. Tedy kromě oslav, to byl také čas zhodnocení minulosti i plánů do budoucna. Někde se dokonce zmiňuje, že v tento čas „se podle dosaženého blahobytu zhodnocovala úspěšnost loňské volby kmenových vůdců – s jakou zodpovědností přikračovali k plnění svých povinností a jaké z toho vyplynuly výsledky“ *

I z této tradice by se nám možná hodilo čerpat, možná bychom se v politické sféře někam posunuli…:-) Ale do tohoto tématu zabředávat nechci…

Zastavení a vyhodnocování probíhalo také v oblasti osobních vztahů. Kmen se shromažďoval, pastevci se zvolna vraceli s dobytkem z letních pastvin a tak bylo nutné vztahy v komunitě pročistit a ujasnit. Snad proto, že si lidé uvědomovali, že blíží čas zimy, že je třeba spolupracovat, udržet komunitu aby přežila. Rozepře mezi členy by ji oslabovaly.

Býval to též čas smluvních ujednání mezi jednotlivými kmeny. Aby pak byl co možná největší klid, čistý stůl…aby se energie dala šetřit a neplýtvala se ve zbytečných sporech. Z toho důvodu je tento svátek vnímán také jako oslava přátelství a spolupráce. Je symbolem tažení za jeden provaz, společné práce nejen na sklizni. Zajímavé je, že i nám v podobném datu zůstal Mezinárodní den přátelství, který si připomínáme 30. července.

A na závěr, když jsme u těch vztahů, je tento svátek, jak už bylo zmíněno na začátku, také symbolem mateřské lásky, štědrosti a obětování. Může být hezké právě v těchto dnech vyjádřit vděčnost nejn matce Zemi, ale té naší, lidské, mámě. 🙂

V období Lammas/Dožínek se vše završuje, dozrává. Zastave se tedy na chvíli a ohlédněme se co dozrálo v našem životě, co právě vrcholí, čeho jsem dosáhli? Za chceme poděkovat? Kde je čas sklidit plody naší práce a začít se z nich radovat? Za co se cítíme vděční?

Živa

Každá kultura k tomuto svátku samozřejmě přiřazuje jiné Bohy a Bohyně. Mně je nejsympatičtější slovanská Bohyně Živa.

I ona je symbolem archetypu Matky. Bývá zobrazována s velkými prsy a boky, znaky její plodné síly a schopnosti rodit.

Mám ráda i připodobnění kopců a vrcholků v krajině k prsům a těhotnému břichu Velké Matky – nedaleko od nás je kopec, jménem Raná, který mi připomíná samotnou ležící Bohyni s rozpuštěnými vlasy.

Síla Živy je v zemi, rostlinách, stromech, zvířatech i lidech. Voláme když se cítíme bez energie – přes její sílu, zlatou barvu, teplo, můžeme čerpat životní energii.

Zdroj: https://www.stredohori.cz/detail/rana

Zamyšlení na konec 🙂

Jedna z mých učitelek se kdysi vyjádřila, že společnost je podvyŽIVEná.

Má málo energie Živy. A proč?

Protože si neváží mateřských kvalit, lásky a péče.

Náročné a vysilující péči o děti říkáme mateřská dovolená.

Pečující profese jsou jedny z nejhůře finančně oceňovaných, ačkoli jsou také jedny z nejnáročnějších. Ani vzdělání na ně člověk nemůže mít zrovan malé…plat ale ano.

Bereme tyto kvality jako automatiku. Nevážíme si jich.

Po ženě vyžadujeme, aby se okamžikem, kdy se stane matkou, stala dokonalou bytostí – kombinací tibetského mnicha a superhrdinky.

Matka má zvládat všechno, být dokonalá, trpělivá, vždycky milá, upravená, a nejlépe i vydělávat a být sexy. Jenže to je tolik požadavků, že je to na jednu ženu příliš.

Zároveň je žena v tomto období naprosto odtžená ze společnosti. S dítětem se moc nikam nedostane a když už někam jde a miminko, nedej Bože, zabrečí, hned se jí dostane tolika hodnotíchích pohledů,že příště radši zůstane doma.

A to nemluvím o tom, že by si dovolila venku i vytáhnout prso a svoje dítě nakrmit!

A tak matky sedí doma samy. A pak jim vyčítáme, že jim změkl mozek. No není divu, když minimálně tři roky jenom žvatlají o Krtečkovi.

Chybí nám komunita. Dříve děti vychovávala celá vesnice! Dnes jsou na to dva lidi ( z toho jeden musí být od rána do večera mimo dům, aby rodinu uživil) Zbývá tedy jen ta jedna – superžena. Jenže aby žena mohla vyživit – předat energii, radost a harmonii dítěti – musí sama být vyživovaná. A to jak fyzicky, tak emočně i intelektuálně. Což dnešní rozbitá komunita nějak neumožňuje…

Pojďme společně tyto síly zase obnovit. Pojďme se podpořit vzájemně jako ženy, jako matky. Pojďme si vytvářet malé komunity, kde se budeme navzájem pomáhat. Občas pohlídat, společně nakoupit..jednu baví plést čepičky a druhá upeče koláč…společně dodat mateřství (ale i ženství) větší lehkost, klid, více radosti a smíchu. A hlavně zbavit ho samoty! Dodat mu více propojení, společenství. Dodat mu víc (vý)ŽIVY! 

PS 2: Toto období se pojí s archetypem Dívky – všechny archetypy máme v sobě uložené a všechny nám přináší nějaké dary.

V Kouzelné cestě Časem se můžeš propojit se základními archetypy kola roku i lidského života a jejich dary začít používat v běžných dnech.

* http://druidova-mysteria.cz/KELTSKY_ROK/lughnasad.htm