Další důvod proč třídit!

Volné pokračování článku „Třídění věcí jako rituál?“

Nejde „jen“ o to, že nevytříděné domácnosti trávíš méně času úklidem.

Dokonce ani o to, že je třeba věci (a obecně) minulost pouštět, aby nové mělo kam přicházet.

A už vůbec nemluvím o tom, že je třeba důvěřovat životu, že to potřebuji mi dodá ve chvíli kdy to potřebuji.

O co ale taky rozhodně jde, je energie těch věcí. Ty vibrace, které směrem k nám vyzařují, aniž bychom si to uvědomovaly.

Ano, já vím, zase mluvím trochu moc ezo….

Ale když to teď řeknu příběhem, určitě i ta největší ezoodpůrkyně uvidí co tím myslím. 🙂

Moje máma jako mladá dostala od babičky šňůry na prádlo. Tenkrát nebylo jen tak je sehnat. Babička je dostala od vojáků, kteří u ní byli na nějaké oslavě, nebo co.

A jako dárek za pohoštění jí dali tyhle pevné telefonní dráty, které nám dodneška visí na zahradě. Protože pevnější jen tak neseženeš. Navíc pořád slouží, že jo..takže proč je vyhazovat….

Vím proč!

Protože pokaždý když se na ně moje máma podívá (což je pokaždé když vyjde před dům do zahrady – takže několikrát denně), jí ty šňůry evokují vzpomínku, o níž babička nevěděla.

Vzpomínku na opilé vojáky, kterým se moje mladá máma moc líbila.

Vzpomínku na vojáky, kteří se nelíbili mé mámě.

Vzpomínky na něco tak nepříjemného, že podrobnosti jsem nikdy neslyšela.

Ovšem slyšela jsem tenhle hrubý obrys. A ten bohatě stačí.

Ano, je to vzpomínka stará několik desetiletí.

Ale máma sama mi o tom vyprávěla ještě před pár měsíci: „vždycky když ty šňůry vidím, otírám, nebo věším prádlo, tak si na to vzpomenu…“

A to je přesně ta vibrace, kterou k ní ty šňůry vysílají.

Přesně ta energie, která jí klesne.

I když po těch letech už jen nepatrně. Žádné velké trauma už se nekoná.

Ale proč se, proboha, obklopovat věcmi, které v nás podobné pocity, vzpomínky apod. vyvolávají?

A to nemusí jít jen o takhle velké případy. Může jít „jen“ o hrneček, který se ti vůbec nelíbí, ale dostala jsi jako dárek, tak přece…

Může jít o šaty, které sis koupila a už s tebou neladí…pokaždé když o ně v šuplíku zavadíš, říkáš si: „měla bych je nosit, když už jsem za ně utratila…ale nechce se mi…měla bych je poslat dál…ale když jsem je vůbec nenosila….“

Už je Tvoje mysl zaměstnaná něčím, co Ti zabírá kapacitu na prožívání něčeho mnohem lepšího. Další otevřené okno v hlavě, které přispívá k tvému stresu, nebo zahlcenosti.

I když si to uvědomíš jen na pár sekund, Tvoje podvědomí to nese.

Nese to i Tvůj den, který místo radostí a vděčností, začal právě touhle pitominou.

Kolik takových energetických stop nese Tvoje domácnost?

Pokud bys měla chuť své třídění rovnou posunout…

Povýšit ho z obyčejného nutného úklidu na očistný rituál.

Na slavnost!

Ba co víc! Dokonce si z něj udělat prostředek k seberozvoji…

Pak se určitě mrkni sem: