Ostara – Jarní rovnodennost

„Den je stejně dlouhý jako noc. Mužská a ženská energie (jin a jang) jsou v rovnováze.

Nastává přelom. Začíná nový život.“

Ostara nebo – li jarní rovnodennost je prastarý svátek, který se slaví kolem 21.března. Během jarní rovnodennosti oslavujeme nové začátky.

Je to období, kdy Oheň – symbolizující Slunce a světlo, ale taky odvahu, vášeň a životní jiskru – začíná znovu převládat po dlouhém zimním spánku.

Kolo roku se otáčí dále, avšak stále zůstává u elementu ohně i archetypu Dívky. Bohyně – Matka Země se probouzí ve své mladičké a čerstvé kráse.

Předcházející Hromnice jsou jako malá jiskřička, ještě nesměle schovaná pod zmrzlou zemí, ale už probouzející první semínka k životu. Ostara už je ale opravdový plamen, tančící a plný životní radosti a vášně.

Hromnice jsou jako semínko záměru, vize kterou si zvolíme. První nejisté krůčky, prozkoumávání terénu. Ostara už je konkrétní plán či projekt. Jasné a odvážné kroky směrem k vytyčenému cíli.

V přírodě je na první pohled/pocit znát, že zima je pryč. Vše začíná růst, kvést a zelenat se. Rodí se některá mláďata. Slunce sílí a nutí nás odkládat zimní kabáty.

Jarní rovnodennost je astronomickým přechodem ze zimy do jara.

I z pohledu astrologie jde o velmi významný den přinášející nový začátek. Slunce totiž prochází takzvaným „jarním bodem“, který je považován za počátek zvěrokruhu – Slunce se přesunuje ze znamení Ryb, které je ve zvěrokruhu poslední, zpátky k znamení prvnímu – k Beranu.

Tyto očividné změny v přírodě, i ty méně znatelné ve Vesmíru byly odedávna sledovány všemi civilizacemi. Rovnodennosti a slunovraty uměli lidé poznávat právě podle pohybu nebeských těles.

Jarní rovnodennost, oslava jara, je známá v několika různých podobách.

Ty úplně nejstarší tradice vypráví příběh božských námluv a tento svátek považují za počátek dvoření Boha Bohyni, které bude završeno o Beltainu jejich posvátným milováním.

Bůh je na jaře v podobě divokého pána zeleného lesa. Rohatý Bůh lovu. Volný a svobodný se prohání po hlubokých lesích vybaven pouze kopím.

Bohyně, která se vrátila z podsvětí, se prochází po zemi. I ona je volná, nespoutaná a svobodná. V podobě panenské bohyně přináší do světa radost a lehkost jara. Kde se její bosé nohy dotknou země, tam rozkvétají květy a zelenají se stromy.

Jedné noci, za jasného měsíce, se tito dva potkají a na první pohled se do sebe zamilují. Rohatý Bůh je tak ohromen z Panenské bohyně, že mu spadne kopí, až zahřmí, čímž vyvolá první jarní bouři.

Od toho okamžiku se prohání po lesích společně. Mladí, divocí, nezatížení zodpovědností ani starostmi. Tímto svátkem (pro ně) začíná nejradostnější období kola roku.

V pozdějších dobách, kdy matriarchární kultury byly vytlačeny patriarchármi, se příběh o lásce a harmonii, změnil na příběh boha válečníka, který bojoval s temnotou až ji nakonec přemohl.

Podle řeckých mýtů se v tento čas vrací Persephone z Podsvětí zpět na zemi. Její matka Deméter napočest návratu své dcery navrací zemi plodnost, kterou ji na podzim ze žalu ze ztráty své dcery, odebrala.

Keltové a Germáni pojmenovali období kolem jarní rovnodennosti Ostara, podle bohyně jara a plodnosti, zvané Artha neboli Eostre (anglicky Easter – Velikonoce). Mimochodem od jména této bohyně je odvozeno také slovo oestrogen (česky ho známe jako ženský hormon estrogen zodpovědný za spoustu věcí v těle, včetně plodnosti i libida).

🔥 Symbolem svátku jsou semena. Ženy je o tomto svátku zasévaly, aby plodnost zajistily.

🔥 Se svátkem Ostara se pojí také  vejce jako symbol nového života a potenciálu. Tato vejce se barvila červenou barvou – barvou ohně (světla), a také (menstruační) krve – tedy barvou života. Poté se ještě zdobila posvátnými symboly. Barvila se však jen plná vejce. Vyfouknutá by ztratila svou magickou moc.

🔥 Splétaly se pruty mladých stromků, které měly předat sílu z přírody do lidí a tím podpořit ženskou plodnost. Pomlázka je prý také připomínnkou hromu, jež zahřměl při pádu kopí mladého Boha, když spatřil krásnou Bohyni. Práskání pomlázky pak má symbolizovat blesk.

🔥 S Ostarou je spojen také zajíc. V některých kulturách se věřilo se, že přináší ranní světlo zpátky na oblohu. V jiných se spojoval s jarem kvůli svému kličkování, což symbolizovalo změnu směru, nové cíle, nové začátky. Někde se podle zaječího kličkování dokonce věštilo. Hlavně jde ale o zvíře, v tomto období, velmi plodné. A tak si své oslavování zasloužil hlavně svým sexuálním apetitem.

Tyto symboly a tradice Ti nejspíš připomínají naše Velikonoce.  Zachovaly se opět hlavně proto, že byly tak silně zakořeněny, že s tím nástup církve nemohl nic udělat. A tak kněží opět jen pozměnili příběh a lehce šoupli s datem, aby to nebylo tak okaté… a lidé své staré zvyky mohli dodržovat dál, jen na jiném pozadí.

Za znovuzrození Matky Země se opět dosadilo znovuzrození Ježíše Krista. Začaly se slavit Velikonoce – první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti.

Velikonoce jsou pro křesťany největším svátkem, důležitějším než Vánoce, protože se slaví zmrtvýchvstání Ježíše. Výpočet jejich data počítá i s tím, že Velikonoce nemohou proběhnout dříve, než židovský Pesach. K umučení totiž mělo dojít poté, co Ježíš s apoštoly pojedli pesachovou večeři.

Pesach je zase jeden z nejdůležitějších židovských svátků a rovněž slaví okolo jarní rovnodennosti. Židé si během něj připomínají své vyvedení z Egypta. Svátek je spojen s podáváním beránka a hořkých bylin či zákazem konzumace kvašeného jídla či pití.

Jarní rovnodennost se v některých kulturách dokonce povžuje za začátek roku! V Kurdistánu, Albánii, Íránu či Turecku se nazývá Nourúz a provázejí ji velké novoroční oslavy spojené s velkým jarním úklidem či nákupy nového oblečení a návštěvami přátel a rodinných příslušníků.

Zkrátka jarní rovnodennost – začátek jara a nového života, znali a uctívali naši předkové už od pradávna a je důležitá napříč všemi kulturami.

Řada jejich rituálů žije dodnes, některé jsou staré jako svět, jiné novější. Stačí si vybrat ten svůj, kterým se rozhodneš přivítat jaro Ty.

Protože změna prostě přichází, buď jí můžeš využít pro své cíle a sklouznout se na její na vlně, nebo ne. Ale to by byla, myslím, škoda…:-)

Změna je jasně vidět a cítit nejen v přírodě, ale taky v našem psychickém rozpoložení. Takže máme na změnu vyloženě chuť 🙂

Životní jiskru, pomyslný oheň vášně v nás zažehává nejen energie tohoto období, ale také dostatek slunečního svitu. Více světla aktivuje epifýzu v našem mozku, která sníží tvorbu melatoninu, tedy tzv. hormonu spánku. Tvorba serotoninu – tedy hormonu štěstí – se s dostatkem slunce naopak zvyšuje.

Takto na nás působí příroda, pokud s ní jdeme ruku v ruce, tedy pokud jsme v zimním období opravdu odpočívali a nesnažili se jet dál na plný výkon.

V takovém případě by totiž místo přirozené jarní euforie, přišla jarní únava. Tedy věc tak nepřirozená, že ji považuji za civilizační nemoc.

 Jarní únava souvisí také s tím, jak moc jsme tělo přes zimu zanesli těžkými a nevhodnými potravinami. Proto je období jarní rovnodennosti také skvělým odbodbím pro tělesnou očistu. V čemž nám příroda jde opět krásně naproti, tím, že nám právě v tomto období poskytuje ty nejočistnější bylinky.

🔥 Dříve se lidé v rámci očisty také šlehali zelenými ratolestmi a polévali pramenitou živou vodou, nebo se rovnou vstupovaly do studených řek. Ale určitě postačí i bosá procházka rosou, aby se tělo zase jemně probudilo…

A to už jsme právě u první z tradic a rituálů Ostary – očisty. A to opět ve všech směrech. Očistu těla máme za sebou.

🔥 Čeká nás jetě Očista obydlí, kterou máme spojenou se známým jarním úklidem. (Tedy zase jednou příležitost pojmout Třídění jako rituál!)

Jarní úklid osvěží domácnost po zimě. Všechno nepotřebné pryč. A nejen to hmotné, ale i staré energie, které se tam válí chycené v rozích a koutech. Naši předci používaly zelené proutky a z domů vymetávali stagnaci a smrt. Potom bylo zvykem do uklizených domácností vnést jaro – rašícími větvičkami ozdobenými barevnými pentlemi a také tzv. rohy hojnosti, které se s nadcházející úrodou naplní.

🔥 A samozřejmě nesmí chybět ani očista mysli. Pryč s tím co mě stahuje a tíží, ať je místo na nové zážitky, radosti a posilující myšlenky.

🔥 Stejně tak je skvělá příležitost pošťourat se v různých oblastech svého života a zjistit kde to volá po změně směru. 

 Koho si přeji mít ve svém životě? A koho ne, případně jak ten vztah napravit?

Kým chci být?

Co mohu ve svém životě udělat/změnit, abych byla spokojenější?

…..

Teď je ten správný čas s tím začít. Ohnivá energie nám pomůže rozjet nové projekty, dodá nám odvahu vykročit jiným směrem ať už jde o kariéru, vtahy či zdraví, nebo cokli jiného.

🔥 Ostara je totiž stejně tak symbolem rovnováhy a harmonie – protože den je stejně dlouhý jako noc – a proto je skvělá příležitost se zamyslet, které oblasti v našem životě jsou z ní vychýlené a  jak je zase vybalancovat.

Kromě očisty, která provází všechny svátky kola roku, jsou tu ale další tradice spojené přímo s Ostarou.

🔥 Například vykrápění polí, coby ochrana klíčících semen, která zajišťovala budoucí úrodu. Pokud nemáš zahrádku, kde bys mohla probouzet záhony, tak si můžeš udělat i malý rituál se zasýváním semínek obilí – jednak budeš mít doma krásné zelené osení (dá se dát i do smoothie a tím tedy k očistě těla) a druhak to můžeš pojmout rituálně a do semínek vložit třeba nějaký svůj záměr. Růst semínek Ti tak bude připomínat Tvůj cíl a bude se Ti ho snáze dosahovat, protože Ti jen tak nesejde z mysli 🙂

🔥 Dalším zvykem bylo také vynášení Morany. Figuríny, která symbolizovala zimu, ale také vše staré a nepotřebné. S Moranou se lidé v dřívějších dobách loučili s úctou, děkovali ji za vše co přinesla i za její schopnost obrody a transformace. Vážili si koloběhu života-smrti-života, i všech cyklů, které tento velký cyklus odráží, jako je třeba střídání ročních období.

Morana přinášela studené a chudší časy. Časy těžké na přežití, ale také čas odpočinku, čas klidu a moudrosti.

Na jaře lidé vynášeli za vesnici, kde ji poděkovali za vše, co přinesla a pak ji položili do vody, aby se mohla skrze řeky vrátit zpátky do své podsvětní říše. Za několik měsíců ji pak znovu očekávali a vítali.

Postupem času lidé ale začali ztrácet spojení s touto cyklickou modrostí a začali Moranu spojovat se vším špatným a zlým. Se zimou, hladem, stářím, smrtí, strachem, nevědomím…A tak se z vynášení Morany vytratila úcta i děkování a tento rituál dostal podobu pranýřovacího pochodu, kdy se „zlá“ baba vyhodí, nebo spálí aby prostě byla pryč.

🔥 Po vynesení Morany, ať už proběhlo jakýmkoli způsobem, se mohlo přistoupit k oslavě nově příchozí mladé bohyně. A protože jde o bohyni ohně, k těmto oslavám oheň neodmyslitelně patří. Je to čas hravé radosti, tance zpěvu a dobrého jídla. Slavilo se potravinami plnými životadárné energie jako jsou vejce, tvaroh, máslo, med a zelené jarní bylinky. Pilo se červné víno jako symbol krve a života.

🔥  Popel z těchto posvátných oslavných ohňů měl magickou moc. Ochraňoval domy před požárem a pole před povedněmi a jinými pohromami

Vesna

S tímto svátkem se pojí jak už bylo zmíněno, bezpočet Bohů i Bohyň. Hlavně těch spojovaných s ohněm – zejména Artha, nebo také nám už známá Ostara, staroizraelská Aštoret, Demeter i její dcera Persefone ve své zemské podobě, egyptská Hathor, asyrská Ištar a další.

Jako vždy vybírám tu, která mi je nejblíže – slovanskou bohyni  Vesnu. Je to bohyně jara, vášně, života, ohně…

Ohně, který na jaře probouzí vše živé, proudí v míze rostlin i lidských a zvířecích tělech a srdcích.

Ale také ohně projevených emocí, ohně vášně, odvahy i vzteku.

Vesna není křehká panna. Pannenskou bohyní je spíše ve smyslu divokého a svobodného archetypu panny, který jsem popisovala u její předchůdkyně Zory.

Bohyně Dívka, která se umí postavit za své plány, jít za svou vizí. Nebojí se projevit své emoce. Odvážně kráčet za svou vášní. Nebojí se nebezpečí. Ale při tom všem září nesmírnou lehkostí a živoucí mladistvou radostí a veselostí.

Tančí okolo ohně, výská a bezstarostně skáče přes plameny.

Vesna přilétá na křídlech jarních ptáků a přináší první jarní déšť.

Krásná nespoutaná mladá dívka s rozpuštěnými vlasy, v lehkých šatech, ověnčena květinami. Sedává ráda u vody a za veselého zpěvu vije věnce z jarních květů.

Její strom je bříza, která na jaře raší jako první, aby přinesla lidem své očistné účinky.

O Vesně se vypráví velmi podobný příběh jaký jsem zmiňovala na začátku. Říká se, že první jarní bouřka začne, když se bůh Perun zadívá do Vesniných krásných očí, obejme ji a vypadne mu z ruky jeho kopí. Tím končí období zimy, kdy po světě chodila Morana.

Na jaře a později i v létě se prý Vesna objevuje také u studánek jako bílá paní zvaná „Velkonočka“. Takovéto studánky mají kouzelnou vodu, která omlazuje, zkrášluje a taky podporuje plodnost.

Zvířata spojovaná s Vesnou jsou zajíc, slepice, skřivan a kukačka.

Tady si můžeš o Vesně přečíst ve formě poezie 🙂

PS 2: Toto období se pojí s archetypem Dívky – všechny archetypy máme v sobě uložené a všechny nám přináší nějaké dary.

V Kouzelné cestě Časem se můžeš propojit se základními archetypy kola roku i lidského života!