Cesta z hlavy do těla?
Rituál usmíření s tělem?
K čemu je to dobré?
Proč bys o tom vůbec měla přemýšlet?
Ano, i když máš pocit, že se Tě to netýká, že Ty (už) jsi se svým tělem v pohodě…
Týká se to nás všech…
Jen každá spadáme do jedné ze dvou skupin žen (nebo spíš jejich životních situací, které na sebe vzájemně navazují.
Minule jsem představila situaci „ženy potlačené“, dnes Ti ukážu situaci „ženy na cestě…
Obou se ale rituál usmíření s tělem týká…
Než se pustíš do čtení: Každá spadáme do jedné ze dvou skupin žen (nebo spíš jejich životních situací). Tyto životní situace na sebe volně navazují. Pro zjednodušení jim dám orientační názvy, které postupně představím. První z nich je „žena potlačená“, tam většinou všechny začínáme…Té jsem věnovala předchozí článek.
Dnes představím situaci „ženy na cestě“, kam se „žena potlačená“ právě po nějaké cestě dostane…
Skoro všechny jsme své tělo minimálně nevnímaly, zanedbávaly ho, nebo potlačovaly.
Potlačovaly jsme, nebo zanedbávaly jeho potřeby. Minimálně tím, že jsme vysedávaly dlouho u počítače a neprotáhly ho, když potřebovalo, nebo že jsme ho odbývaly špatným jídlem. Nebo tím, že pospícháme, tlačíme na sebe, jsme ve stresu…
Potlačovaly jsme své pocity či emoce a dělaly něco proti sobě, pod tlakem – abychom se zavděčily.
Prošly jsme si možná syndromem hodných holčiček, a tak jsme tělu ubližovaly ještě mnohem víc, než „jen“ výše zmíněným…(o tom více tady)
Teď už ale známe příznaky potlačené duše a rozhodly jsme se to změnit!
A tak se třeba vydáme na cestu seberozvoje. Většinou z touhy stát se „lepšími“.
A ono to jde. Celá ta cesta nás fascinuje, všechno je nové a krásné a my se chceme dostat hlouběji a hlouběji…ale někdy jako by tam něco drhlo…
Drhne tam právě ta snaha.
Ten pocit, že to musím oddřít, abych byla lepší.
Ten pocit nerespektu a nelásky k sobě samé v té verzi v jaké jsem Teď.
Honba za tím se vylepšit a to co nejrychleji…
Anebo už jsi trochu dál. Už na sebe netlačíš, víš, že vše přijde v pravý čas…ale pořád necítíš TO ONO!
Chceš cítit extázi na denní bázi!
Ušla jsi přece už dlouhou cestu, tolik jsi odpracovala a pročistila, ale ta čirá radost z bytí pořád nikde…
Není Ti nijak zle, cítíš se vlastně fajn…jenom to není ta extáze, kterou bys po takové dlouhé cestě očekávala.
Chtěla bys už taky zářit a svítit a cítit tu šťavnatost života….ale pořád jakoby chyběl nějaký malý dílek do skládačky…
Nebo s cestou možná začínáš. Snažíš se meditovat a naciťovat…ale ono to nejde. Snažíš se být co nejvíce v těle, protože víš, že v něm sídlí duše.
Snažíš se dostat do Přítomného okamžiku. A tak sedíš v lotosovém sedu a hledáš ticho. Nebo zprávy od své duše…Ale místo slyšíš jen….
HLAVU!
Myšlenky, představy, nápady…studie, důkazy a filosofování, rozbory své minulosti a plány do budoucnosti…
Ale Přítomnost a Ticho nikde!
Není divu, zvykla sis být v hlavě tak často a tak dlouho, že už nevíš jak z ní dostat ven. Netušíš jak se zase vymotat ze všech těch racionálních a vzletných úvah a položit se zpátky do Přítomnosti.
Jak vypnout hlavu a začít vnímat, cítit a prožívat. Jak se dostat zpátky do těla…
„A tady je právě skvělá příležitost tělo zase pozvat do hry!
Možná se cítí odstrčené, odmítnuté…potlačené. A má na to plné právo.“
Ono totiž bylo odstrčené, odmítnuté a potlačené celá léta.
A teď jsi přišla a usmyslela sis, že budete zase kámoši. A hned! Protože se potřebuješ opravit, zlepšit, vyrůst…A uděláš to co nejrychleji, co nejlépe, co nejefektivněji…
Slyšíš to? 🙂
Není to místo omluvy, respektu, přijetí a zdravé pokory zase jen TLAK na výkon? Není to zase jen další POTLAČENÍ a nerespektování sebe samé?
Makáš na tom aby ses opravila, posunula…protože teď jsi ŠPATNĚ.
Pak jednou… až na tom pořádně zamakáš, a zlepšíš se v tomhle a v tamtom pak budeš dobrá…
„V momentě, kdy pocítíš, že už teď jsi dobře – a seberozvojem se jen posouváš do větší lehkosti, svobody, uvolnění a důvěry…pak pustíš ten tlak.“
A když přestaneš tlačit všechno půjde snáz.
Rituál usmíření s tělem je právě prostor, kde ten tlak můžeš pustit.
Dáš v něm prostor a čas svému tělu, aby se s tebou znovu mohlo spojit.
Aby pocítilo, že Ti zase může důvěřovat, že už jsi tu pro něj, že už mu nebudeš ubližovat, že už ho posloucháš…
Během rituálu (zase) pocítíš vděčnost za své tělo a ono pocítí, že už si ho vážíš.
Symbolicky se odstřihneš od starých pout a negativních vzorců.
Omluvíš se mu za vše, co jsi ne/dělala a co mu ubližovalo, nebo ho potlačovalo.
Dáš mu zase prostor, aby se mohlo projevit, aby mohlo být cítěno. Uznáno jako důležité.
Pak se teprve může otevřít a začít s Tebou zase spolupracovat.
Dávat Ti signály a zprávy a vést Tě jako Tvůj duchovní vůdce.
Přímo k Tvé Duši!
PS: Pokud se chceš začít napojovat na své tělo, začni uzemněním – uzemění je základ pro cestu z hlavy do těla!
Chceš provést přes své staré vzorce a přesvědčení, které Tě ještě brzdí?
Chtěla bys provést rituálem usmíření s Tělem?
PS2: Možná si chceš raději udělat rituál sama…
A pokud Tě zajímá jak být celkově přítomná ve svém Životě, zůstávat u sebe a neutíkat, nepřežívat už odpojená a na autopilota, ale
ŽÍT NAPLNO,
můžeš si přečíst o síle Přítomnosti.
O tom jak dokáže pomoci skoro s každým problémem.
Fakt 🙂
Nebo se rovnou přihlas k odběru novinek – a já Ti budu každý týden posílat tip JAK v se do té Přítomnosti dostat a jak se v ní zabydlet 🙂
Další články
Když pospícháš, zpomal!
Když nestíháš, zpomal!To jo, to se to řekne, co? 😉 Ale když máš práce nad hlavu... ...a připadá Ti, že když zpomalíš jen o píď, tak Ti všechno na tu hlavu spadne! Tak to zkus, zakrej si hlavu klouboukem, kdyby náhodou... a čekej jestli to padá...Aha! Nic se...
Zpomalení jako základní hodnota ve všech oblastech života
Zpomalení - základní hodnota ve všech oblastech životaSvět se zrychlil. To je nepochybný fakt. Myslím, že to začalo zhruba někdy kolem průmyslové revoluce. Lidi byli nadšený, že všechny běžné činnosti, které dříve zabraly celé dny, dokážou stroje mnohem...
Vztek – jak se cítí potlačená emoce
Jak se cítí potlačená emoceCo je to za hazla? Co si to dovoluje? Úplně klidně Tě dokáže tak vystřelit mimo sebe, že se vůbec nepoznáváš! Nikdo Tě pak nepoznává! Ztrácíš sama sebe! Jen kvůli němu! To přece nejde, abys kvůli NĚMU ztrácela SEBE! Ale je to opravdu...

