Zpomalení – základní hodnota ve všech oblastech života

Svět se zrychlil. To je nepochybný fakt.

Myslím, že to začalo zhruba někdy kolem průmyslové revoluce.

Lidi byli nadšený, že všechny běžné činnosti, které dříve zabraly celé dny, dokážou stroje mnohem rychleji.

A tak začal románek lidstva se stroji.

Lidé si užívali ty možnosti – najednou bylo více volného času na něco jiného…

A věřím, že ze začátu ten čas lidé opravdu využili na to, aby zpomalili a oddechli si.

Jenže to pokračovalo.

Nové a lepší stroje.

Rychlejší!

Základní hodnotou se stalo zrychlení a výkon.

A tak i když dneska máme automatizaci všeho, v domácnosti máme tolik pomocníků o kolika se našim babičkám ani nezdálo…přesto nějak pořád nemáme čas…

A co hůř! Zdá se, že ho máme snad ještě méně, než ho mívaly naše babičky, co praly prádlo na valše.

Ten čas, který ušetří stroje už nevyužíváme k odpočinku, ale k další práci.

Kde pořád generujeme tolik další práce?

Zjistilo se, že dnešní člověk přijme za jediný den 74 GB dat!

Za den!

To naši předkové prý často nezvládli ani za celý život!

Což by celkem vysvětlovalo naše pocity nestíhání, zahlcení, stresu a tlaku.

Co s tím?

Svět se tou fascinací rychlostí trochu vychýlil z osy. Ano, přineslo nám to spoustu úžasných věcí, ale je čas se zase uchýlit trochu zpátky ke středu.

Jak?

Zpomalit!

Pojďme se na zpomalení podívat jako na základní hodnotu ve všech oblastech našeho života.

Zpomalme ve všem.

V jídle. V chůzi. V řízení auta. V práci. Ve výchově. Ve vzdělávání. V rozvoji…

A hlavně – v prožívání!

Bez zpomalení totiž neprožíváme. Jen tak nějak divně a zmateně prolítáváme situacemi, dny i roky.

Tohle prolítávání bez opravdového prožitku pocitově zrychluje čas.

Snažíme se stihnout tolik věcí, že kdybychom všechno chtěli opravdově prožít, nejspíš by se naše těla i mozky rozstříštili.

A tak jsme se naučili se vypnout.

Abychom byli schopni to všechno vůbec pojmout a přežít.

Zařadili jsme maximální možné tempo, odpojili vnímání a zapnuli autopilota.

Svištíme životem, ale neprožíváme nic.

Takže se nám zdá, že nemáme na nic čas, že nic nestíháme…

A ono to tak opravdu je.

I když naše výkony a objem odvedených činností je veliký, stejně NIC nestíháme.

Tedy alespoň nic důležitého.

Jen si představ, že jsi stará babička a vyprávíš vnoučatům nějaký příběh ze svého života:

„Jo, jo, to byl den kdy jsem stihla uvařit, uklidit, poslat 10 emailů, vytvořit prezentaci do práce ve dvou jazycích a u toho přestěhovat obývák…“

No, to si asi pamatovat nebudeš…protože když děláš tolik věcí, jsi mimo.

Jede autopilot.

Takže to ani tak nevadí, protože na takovýhle nesmyslný honičce není nic k pamatování, ani k vyprávění…

Naproti tomu, den, který jsi prožila v těle, napojená na sebe a v opravdovém kontaktu s druhými lidmi, ten k zapamatování je. I kdybys měla vyprávět o jedné krásné chvilce, kterou sis tenkrát užila s jejich mámou nebo tátou, když ses rozhodla pár činností vyškrtnout a zpomalit.

PS: ve zpomalení Tě může velmi podpořit i vytříděná domácnost!

Dobře to ví severský styl Hygge, čínské feng-shui i východní filosofie, které znají kouzlo prázdných meditačních místností. Zahlcenost prostoru, způsobuje zahlcenost mysli. Všechny ty předměty na nás „mluví“. Buď nám připomínají nějaké příběhy s nimi spojené, nebo mají nějaké potřeby. Potřebují uklidit, otřít od prachu. Uskladnit. Přemístit, když pod nimi zametáme…

Mít doma jen věci, které potřebujeme, nebo které milujeme. Žádné lapače prachu, žrouty času a věci typu: „mohlo by se hodit…“

Vytříděná domácnost je jeden ze základních kamenů, které šetří čas a podporují v záměru prožívání.

A kromě toho má třídění spoustu jiných benefitů!