Mabon -Podzimní rovnodennost

„Harmonie mezi vnitřním a vnějším“

Podzimní rovnodennost oslavujeme cca 22.-23.září. Je to čas, kdy se síly v přírodě vyrovnávají.

Noci jsou chladné a slunečního svitu přes den již také ubývá. Podzim už vytahuje štětec a paletu, zanedlouho zbarví listy do všemožných odstínů.

Je to čas, který na Kole roku náleží k elementu Země. Tedy hmoty, stability, pevnosti. Lidé měli v toto období již sklizeno, připraveno na zimu. Cítili jistotu a děkovali za ní Matce Zemi. Býval to čas návštěv, oslav a také svateb. Věřilo se, že manželství uzavřené v obdoí Země bude pevné a vydrží dlouho.

Mezi Mabonem a Samhainem se také sbíraly léčivé byliny. V některých tradicích se věřilo, že toto je poslední období, kdy Země vydává léčivou silu. Po Samhainu (což je svátek, který bude ukončovat toto odbobí) už prý v rostlinách nic dobrého nezůstává.

Možná díky těmto bylinám se období Mabonu nazývalo také časem magie. Byl to čas vhledu do vlastního nitra, bilancování, práce na sobě. Čas meditací, vyrábění amuletů a talismanů, míchání bylinek a vykuřování. Ne nadarmo se říká, že jakákoliv práce na sobě je právě v podzimním období mnohem silnější a účinnější.

Čas harmonie a stability. Už nejsme tak rozlítaní jako v létě, ale začínáme se postupně usazovat. Dostává se tedy do harmonie i čas odpočinku a čas oslav. Čas strávený uvnitř (myšleno v domě, ale i uvnitř sebe), a čas strávený venku. Den je stejně dlouhý jako noc. Tedy alespoň na chvíli, než podzim převezme definitivně vládu a začne postupně noc prodlužovat.

Je to stále čas hojnosti. Roh hojnosti je dokonce symbolem Mabonu. Říkalo se, že v tento den je Bohyně nejštědřejší. Je to tedy vhodný čas na jakékoli rituály vděčnosti za to, co máme i rituály k přivolání hojnosti a blahobytu. Čímž, je myšlena hojnost nejen hmotná, ale i ta duchovní – tedy hojnost radosti, inspirace, pohody, zdraví, lásky, smíchu…

Hojnost nabízí i příroda, která se právě dostala do období, kdy znovu nabízí své dary. Po sklizni obilí, chmele nebo letního ovoce začínají dozrávat jablka, hroznové víno, dýně a jiné lákavé pochoutky. Proto se období Mabonu nazývá také obdobím druhé sklizně.

Je čas sklidit to, co jsme zaseli. A to i obrazně. Je čas podívat se také co uzrálo v sadu naší mysli. Která jablka chceme zachovat a uskladnit. Který strom chceme zazimovat? A která jabloň už ze sebe vydala vše a je třeba jí pokácet, abychom místo ní mohli zasadit nový, silný strom?

Které myšlenky, představy, vzorce chování, které projekty a plány je třeba pustit, ukončit?

Které věci je třeba poslat dál abychom pročistili naše domovy? Přece jen v nich teď budeme trávit mnohem více času, je třeba udělat místo novému a vytvořit pohodlný a bezpečný domácí přístav. Přístav nejen pro nás, ale také pro tu energii, kterou k sobě podzimním rituálem zveme. Tu, která má přinést hojnost a blahobyt. Je třeba mu vyvořit místo 🙂 

Tématy podzimu jsou tedy hlavně smíření, uzavření, dokončení. Odlehčit sobě i ostatním – odpustit a nechat odejít. Tak, abychom si na zimu nevláčeli zátěže a mohly se nasytit tím opravdu potřebným.

Protože už opravdu přichází čas načerpat sílu před příchodem zimy, často se v tomto období pořádaly rituální hostiny. Dosycení zde je ovšem znovu víceúrovňové – tedy dosycení fyzických potřeb, ale i těch duševních. Zkrátka před dlouhou tmavou částí roku je potřeba dosytit vše, co je třeba. A v tom nám právě toto období může velmi napomoct. Zkusme se napojit na energii tohoto období a načerpat tu esenci zklidnění, rovnováhy a stability, které nám „babí léto“ přináší.

K tomu může pomoci i nacítění na některý z archetypů tohoto období, já tady opět vypíchnu jen jednu Bohyni, která je mi nejblišší, ovšem hledat můžete v podstatě kdekoli. Každá mytologie má své archetypy, aby si každý mohl vybrat ten svůj.

Mokoš

Mokoš je bohyní vlhké, urodné a plodné země. Samotný začátek jejího jména „Mok“ se překládá jako „vlhká, mokrá zem“. Druhá část „koš“ pak symbolizuje pletivo osudu.

Mokoš jako Matka, která splétá a přede naše osudy. Jejím symbolem je vřeteno a předení. Mimo jiné, je patronkou ženských řemesel a všeho rukodělného.

Snad proto se Mabonu také někdy říká Svátek tkalců a tak každý může ten den splétat svá tajná přání a sny – proto se v tomto období vyráběly amulety a talismany, do nichž se při výrobě našeptávaly a „vplétaly“ různá přání, předsevzetí nebo požehnání.

Mokoš je také tou, která nám odměřuje niť života, protože nás na konci života přijímá nazpět do svého lůna.

Někde se o Mokoši mluví jako o Velké Matce, té z níž vzešlo vše živé.  Té, která rodí planety.

Ovšem Mokoš už nemá pečující, jemnou a často až sebeobětující se energii mladé matky. Není už těhotná jako její předchůdkyně Živa, její prsa už nejsou nalitá mlékem, není již matkou malých dětí.

Mokoš symbolizuje spíše ženu plnou jistoy a životní moudrosti. Ženu okolo menopauzy, s dětmi již odrostlými. Ženu sebejistou a klidnou. Ženu ve své plné síle. Ženu, která se už nerozdává pro dobro druhých, protože ví, kde má své hranice a pečlivě je stráží, přičemž také respektuje hranice ostatních. Už jen nevydává, ale také přijímá dary života. Vyvažuje a zajišťuje harmonii.

O Mokoši se také říká, že je strážkyní podzemních pokladů a drahých kamenů – snad proto je i patronkou horníků, kteří vchází do nitra Země. Přeneseně to může znamenat, že je to žena, která objevila skrytou, vnitřní moudrost a poklady s ní spojené. Někdy se zobrazuje s rohatými zvířaty, neboť roh symbolizuje hojnost a zabezpečení.

PS 2: Toto období je stále ještě spojené s archetypem Matky – všechny archetypy máme v sobě uložené a všechny nám přináší nějaké dary, pro každodenní život.

V Kouzelné cestě Časem se můžeš propojit se základními archetypy kola roku i lidského života!