Autopilot – dá se čas vyhazovat jako odpad?

 Přetočit všechno nudné, otravné i stresující…?

A neděláš to náhodou?

Blbost! Jak bys to asi dělala? 

Jednoduše, děláme to občas všichni – pojď si přečíst jak.  

A co si tím můžeme způsobit?

Znáš film „Klik – život na dálkové ovládání“?

Není to žádný velký umění, spíš taková  blbina, když potřebuješ vypnout.

Ale ústřední myšlenku má podle mě skvělou!

A navíc výborně sedí k mé teorii o autopilotu.

Jde tam o chlápka, který dostane supr nabídku.

Už nevím jak, ale najednou se mu naskytne lákavá nabídka:

„Co kdybys mohl všechny věci v denním životě, které Tě moc nebaví, nebo do kterých se Ti zrovna nechce, prostě přetočit…?“

„Jasně! To chci!“

A tak dostal kouzelný dálkový ovladač, kde stačilo zmáčknout tlačítko „ZRYCHLIT“ a vše nepříjemné se prostě přetočilo jako na když jsme za starých časů přetáčely videokazety.

Kolona na cestě do práce? Přetočit!

Nuda v práci? Přetočit!

Nákup cestou domů? Přetočit!

Hádka s manželkou? Přetočit!

Otravný děti? Přetočit!

A tak se týpek celkem úspěšně přetáčel čím dál větším množstvím situací.

Ze začátku byl nadšený!

Občas přetočil i nějakou tu ne úplně nepříjemnou, ale prostě obyčejnou životní situaci.

Prostě už chtěl být jinde.

Nebo chtěl mít klid.

Kdo by nechtěl, že?

A najednou se to konečně stalo!

Měl klid!

Probudil se na nemocničním lůžku v posledních pár vteřinách svýho života.

Vůbec netušil, jak se tam ocitl.

Neznal svý děti, neznal svou ženu.

Připadalo mu, jako by je viděl včera, ale mezitím prosvištělo několik desetiletí.

Netušil, co celou tu dobu dělal.

Netušil, jak prožil svůj život!

Zděšeně sahal po ovladači a chtěl to přetočit zpět.

Už si nejsem jistá, jak to nakonec dopadlo v tom filmu. Jestli šlo pustit zpětný přehrávání, nebo ne.

Co ale vím jistě, že v našich životech pustit nejde.

„Jasně,“, říkáš si: „My přece nemáme žádný kouzelný ovladače…“

Jenže my je máme!

Minimálně na to, abychom mačkaly to tlačítko „přetočit“.

A mačkáme ho dost často.

Možná stejně často jako ten chlápek z filmu.

Kdykoliv se nám něco nelíbí, je to nepříjemný, nebo nudný…nebo prostě jen obyčejný…

Kdykoliv bychom už chtěly být o kousek dál…

Kdykoli jsem pod tlakem, nebo ve stresu…

Vždycky zmáčkneme to prokletý tlačítko.

Projedeme tou situací, tím dnem, týdnem, rokem…

A pak říkáme: „To to zase uteklo…ani jsem si nevšimla a už je zase léto….“

Jasně, že sis nevšimla.

Nemohla jsi.

Protože tohle tlačítko má sice nápis „přetočit“, ale ve skutečnosti to znamená „vypnout“.

Vypnout vnímání.

Vypnout pocity.

Vypnout SEBE!

Nemohla sis všimnout, jak to zase uteklo, protože ses vypnula!

Zapnula autopilota a přefrčela to…

Hlavně ať už je klid…

Jenže stejně jako ve filmu, i tady má „nevinné“ přetáčení malých „všedních a nudných“ chvilek vliv na celý život.

Proč?

Protože život je tvořený ze série malých, nudných a obyčejných chvilek.

Když se vypínáš v těchle „nevýznamných“ chvilkách, dáváš prostor autopilotu, aby se rozlezl po celém Tvém životě.

Takže co s tím?

Vyhodit ten ovladač a přestat přetáčet.

Přestat vnímat ty „obyčejné“ nebo „náročné“ chvíle jako něco odděleného.

Náročné chvíle jsou náročné.

Ale tím, že se v nich vypneš, nic nevyřešíš.

Leda že bys zůstala vypnutá až do konce života, abys to nemusela řešit už nikdy…

Ovšem pokud věříš na reinkarnaci, pak se tomu stejně nevyhneš…:-)

No a ty obyčejné chvíle jsou obyčejné.

Možná jsou i nudné.

Ale když si uvědomíš, že jsou to stejně hodnotné části tvého životního puzzle, jako všechny ostatní, možná dojdeš k závěru, že i ty si zaslouží prožít.

A v okamžiku, kdy je začneš prožívat – jako myslím, doopravdy proŽÍvaT – přítomná ve svém těle, v Tady a Teď, v tom okamžiku zjistíš, že přestaly být nudné i obyčejné.

Staly se kouzelnými.

Mnohem kouzelnějšími, než ten pitomej ovladač!

Takže až po něm příště budeš chtít sáhnout a stisknout „přetočit“, zkus se místo toho obrátit do svého těla zeptej se:

„Je nějaký způsob, jak bych si i tuhle situaci mohla UŽÍT?“

O autopilotu, o prožívání i kouzlení s časem si popovídáme více na

webináři už příští týden!

Budeš tam se mnou?