Jak Ti pomůže spojit

spiritualitu s punkem?

„Jemné spojení spiritualit a punku…“

Je to divný?
Možná…

Ale dělat věci „na punk“ Ti pomůže dostat se do určitého NADHLEDU – nebrat sebe, ani svět ani seberozvoj a všechno možný tak strašně vážně.

Je to jen Život – je super ho procházet vědomě a v napojení na sebe a něco (dle svého výběru), co je tzv mezi nebem a zemí. (to je ta spiritualita)

…ale zase je fajn se z toho čištění, posouvání, meditování a zlepšovaní nepo *rat (to bude ta punková složka..)

Brát to punkově Ti pomůže dostat se lépe do KLIDU. A klid a nadhled Ti přinesou ty další důležité hodnoty, ke kterým se snažíme dostat seberozvojem – lehkost, hravost, relax, svobodu, důvěru a plynutí…

– Nedělám co mi kdo říká, co se kde doporučuje, ale to co chci..

Nedělej meditace jen proto, že někde psali že tím dosáhneš klidu. Když tě nebaví asi to nebude tvoje cesta. Co když zrovna Ty dosáhneš klidu třeba běháním, rýpáním se v hlíně, zpíváním nebo skákáním na punkovým koncertě? 🙂

– Stejně tak rituály. Rituál si můžeš dělat ezo, dlouhý, s napojováním a posvátnými předměty, ale stejně tak si ho můžeš udělat jen ve své mysli a může ti zabrat 3 sekundy – a sílu může mít stejnou – to se učíme v kurzu Rozzářená každodennost!

– Můžeš si očistit prostor šalvějí dovezenou s posvátného místa, nebo světlem ve své předtavě, ale taky svým zpěvem nebo klidně svoji voňavkou..

(jako za mlada jsem prostě netípala cigára, a když někomu vadil kouř, vyřvávala jsem: „co je vole!? To je punková vonná tyčinka!“ – prostě jsem už tenkrát čistila prostor po svým 🙂

Další věc je, že nemusíš čistit taky vůbec nic – o tom více v posledním bodu.

– Můžeš připravovat prostředí půl dne, nebo se neustále vylaďovat do vysokých vibrací aby Ti fungovala manifestace… nebo prostě můžeš žít rituál všude a za všech podmínek a manifestovat svým každodenním životem – to je stejně nejsilnější!
Na to je potřeba DŮVĚRA – článek tady a tady.

–  Plynu a čekám na impulsy (synchronicity), nedřu a netlačím.…- aneb Když se do něčeho musíš tlačit a přemlouvat, co když to prostě nemáš dělat?

Smysl Života je žít ho!

Přítomně.

Reagovat na impulsy, který přijdou.

Ale abys je slyšela a cítila je potřeba být Tady a Teď. U sebe. A v klidu. Nezahlcená nesmyslnými plány, cíly a přesvědčeními, které Tě jen stresují.

– Nepotřebuješ si dávat žádný cíle, pokud nechceš. Nepotřebueš plány – stačí žít Teď a Tady a prožívat to, co je. Protože tak je to dokonalý – kdyby to mělo být jinak, tak by tak bylo!

– Když je opravdu potřeba něco naplánovat nebo udělat, není potřeba to dělat v tlaku! Počkej na flow – udělej to když na to máš chuť, když se Ti chce a tak aby sis to maximálně zpříjemnila. Zbav se přesvědčení, že se to musí dělat takhle nebo onakle, nelpi na nějakých způsobech, co Tě omezují…
A budeš se divit – když na sebe aspoň chvílí zkusíš netlačit, na co všechno najednou dostaneš jen tak chuť a uděláš to s lehkostí – ta nejtěžší věc na tom všem je přestat na sebe tlačit..

A tím neříkám, že najednou všechno půjde bez práce. Naopak, spousta věcí může být spojená s těžkou prací, s nějakou chvilku odříkání.
Ale budeš vědět, že to děláš pro něco co pro Tebe má hluboký smysl a budeš to dělat bez tlaku. Zmizí totož ten kolotoč myšlenek typu: „mně to nejde/nechce se mi do toho –  ale měla bych – ale nedělám to… jsem špatně“.

(Jako když jsem byla na ulici – neměla jsem plány ani netvořila záměry, kde vezmu peníze a stejně vždycky bylo co pít, kouřit, šňupat a všechno možný… a neřešila jsem jak se to stane… ano, tohle bylo hodně nevědomé, ale podtatu „netlačení“ to vystihuje.)

– Manifestuju každodenním životem
– Nemusíš věci a události do svýho života kvantovat, kreslit vission boardy, dělat přivolávací rituály ani jinak manifestovat – stačí prostě věřit, že vše je přesně tak, jak má. A že vše nemusí přijít zrovna takovým způsobem, jaký sis vysnila. Věřit, že když nic nepřijde, tak to není pro Tebe ta nejlepší možnost. Nebo není ten správný čas. Nebo to má přijít jinak, jiným způsobem v jiné podobě – a že i tak můžeš být šťastná. Teď a tady. Ne až (pokud) to přijde!
A právě tím, že už Teď a Tady žiješ tu spokojenost, manifestuješ tu spokojenost v budoucnu.

– Nepotřebuješ být pořád ve „vysokých vibracích“, aby něco jednou bylo. Místo toho je lepší naplno prožívat to co je.  A v tom naladění podnikat malé každedenní krůčky ven z toho, co už nechceš směrem k tomu , co chceš…

– A ty krůčky nemusí být vždy jen hmotnou akcí, může to být každodenní přítomné jednání a chování. To, že nepodlehneš automatickým reakcím, ale všimneš si myšlenkových stereotypů, které už Ti neslouží apod.

Prostě žiješ to, co chceš – bez ohledu na vnější „překážky“.

– Dělám to, co mi zorvna přinese úlevu, klid, lehkost…
– Když jsi v napojení na sebe a své pocity, vylaďuješ to, co je zrovna potřeba tak nějak přirozeně. Protože to cítíš a reaguješ na to v přítomném okamžiku.
Když jsi unavená, odpočineš si, když cítíš stres zpomalíš. Když jsi smutná, vypláčeš se a pak komunikuješ nebo řešíš příčinu, pokud je to ještě třeba…

– A pokud jde o seberozvoj, je v něm taky více lehkosti a hry a méně tlaku. Už si nevyčítáš, že jsi nějak dlouho nerozvíjela vnitřní ženu nebo že jsi zapomněla na někoho jiného z vnitřní vesnice… ale prostě v klidu a s lehkostí děláš přesně to, co Ti v daný okamžik přijde, že by bylo fajn.

– A když si na nějakou svou zvolenou rutinu nebo rituálek nevzpomeneš, nebo se Ti nechce, tak hold na ni zrovna není správný čas. Až ten čas přijde tak Tě to napadne, vzpomeneš si – nebo Tě nakopne prozřetelnost…:)

– Nemakáš už na seberozvoji jako blázen, aby Ti pak bylo ještě hůř, z toho že to děláš špatně nebo málo…a že stejně pořád nejsi dost… Neděláš to z pocitu „jsem špatně a musím se opravit“ ale právě z toho pocitu důvěry: „jsem přesně tam, kde mám být a jdu přesně tam, kam mám. Svým ideálním tempem a způsobem…“

– svá omezující přesvědčení, stíny a strachy vnímáš ve svém každodenním Životě prostě tím, že Ti někde není dobře, lehce…že cítíš tlak, strach nebo odpor a reaguješ na ně přizozeně v chodu běžného dne.

To je ta svoboda přítomného života. Punkové „No future“ trochu jinak..spirituálněji 🙂

Více o tom s čím vším Ti přítomnost může pomoct najdeš tady.

Přijímám sebe (a tím i ostatní) ve své přirozenosti

…a to nejen v těch rozvojových a výkonových věecech výše, ale i fyzicky. Proč je tak obecně rozšířené a „normální“, že si na sebe musíme něco patlat a ještě to vydáváme za péči o sebe? To se tak hluboce nepřijímáme?!
Je to jako schovat samu sebe za spoustu masek. Někdy cítím tu úzkost pod všemi těmi vrstvami. Není tam cítit ta žena, jen ten úzkostlivý strach že z ní bude koukat kousek něčeho živého, přirozeného a tedy nedokonalého…strach že nebude přijata, že bude souzena.
Neustálá touha a tlak na to, aby se dál maskovala a „vylepšovala“, protože tak jak je přirozeně, není dost…
PROČ?!
Proč jdeme proti přírodě, proti času…?
Když ses narodila blonďatá, nepomohlo by Ti spíš přijmout se blonďadtá a mít se ráda taková jaká jsi, než se chemickou barvou patlat na černo?
A ještě tomu říkat, že Tě to „oživí/rozzáří…?!“
Jako fakt? Fakt někoho oživí uměle vyrobená barva? Nebylo by lepší se oživit tím, že se začnu vnímat, uznávat a přijímat a dovolím si se rozzářit taková jaká jsem?

  – Nehodnotím a nesoudím vůbec nic

– Magor Jirous řekl krásnou větu: „Kdybychom jako lidé měli něco nebo někoho soudit, dostali bychom k tomu speciální orgány – sudidla. Ale to my nemáme…“

To, že věci, události, lidi i sebe bereš neutrálně Ti přinese neuvěřitelnou úlevu a svobodu. A taky vnitřní klid.

☯ Nic a nikdo není špatně. (horší než…)

☯ Nic a nikdo dobře. (lepší než…)

☯ Všechno prostě jen JE!

A všechno je tak, jak zrovna ve své aktuální podobě umí a může. Kdyby to mohlo/umělo být jinak, tak by to tak prostě bylo…

Vše je neutrální – to jen my tomu dáváme emoční náboje svým hodnocením, případně tím, jak ty věci používáme..

Všimni si, že ten samý hlas, který soudí události, věci a lidi kolem tebe, soudí i Tebe samotnou. Když ho pošleš někam, pokaždý když ho uslyšíš, začne Ti být neuvěřitelně fajn.

A když zjistíš, že Ti na něčem něco vadí, něčím Tě to štve… – tzn. nejde Ti brát to neutrálně, pak je to pro Tebe signál, že můžeš přítomně reagovat na impuls – na ten odpor a šprajc a hodnocení, co k tomu máš.
A tím, že to odhalíš si daruješ zase větší lehkost!

I to jak se dostat do tohoto NADHLEDU pilujeme v kurzu Rozzářená každodennost!

– Věřím, že vše okolo nás je posvátné a spirituální

– A proto, jak už jsem zmiňovala na začátku nemusíš nic očištovat a vylaďovat, nebo mít speciální rituální vybavení, abys mohla s rituálem začít. Nebo ho žít 🙂
Věřím, že vše co je na Zemi, včetně nás samotných pochází od Zdroje (Vesmíru, Boha, Bohyně, Stvořitele, kvantového pole – každá tomu říkáme jinak, ale rozumíme si, co tím myslím, že?)
No a tím pádem je posvátné všechno – tak na co mít speciální rituální vybavení?
Nebo ho enrgeticky očišťovat, když jsi ho předtím použila na něco jiného…
Ano, já vím samozřejmě vím proč to dělat a někdy je to důležité…

Všechna pro a proti shrnuju tady v článku s podtitulem „Proč klidně sbírám odpadky do posvátné mísy“
ALE!
Smyslem je, žít život jako rituál – cítit to posvátno v každém obyčejném okamžiku.

Mít rituál třeba i z toho, když jdeš vynést odpadky...

..a tyhle pravidla nám to často udělají tak složité a časově náročné, že pak radší neděláme rituál vůbec z ničeho. A to je škoda.

No a jak žít rituál se učíme taky v kurzu Rozzářená každodennost 🙂

To je za mě nejvyšší forma seberozvoje – neřešit kraviny.
Nestresovat se zbytečnejma věcma.
To je ten punk.

Vědět, že posvátno je v denním Životě – Ty jsi jediný nástroj, který potřebuješ, Tvoje energie je kouzlo, Ty jsi Zdroj.
To je ta spiritualita.

To je VŠE.

PS:

Možná taky děláš věci v Životě po svém a punkově…právě proto jsem si myslela, že se mě nikdy nemůže týkat syndrom hodné holky…Možná si to taky myslíš…

Já byla všechno, jen ne hodná… Ale při bližším zkoumání mi došlo, že tenhle syndrom se týká i nás… Fakt!

Tady v tomhle článku najdeš jak.

Klidně mi pak napiš do mailu, nebo pod článek jak to máš Ty!

Do Přítomného Života i do té punkové spirituality se můžeš vrhnout ve zmiňovaném kurzu  Rozzářená každodennost

můžeš trochu ochutnat v minikurzu, nebo  rovnou naskočit do návazného velkého kurzu…

Anebo prostě žij přítomným okamžikem

A to je VŠE!