Rituál usmíření s tělem?
K čemu je to dobré?
Proč bys o tom vůbec měla přemýšlet?
Týká se to nás všech…
Nevěříš?
Jsou dvě skupiny žen…a oběma má rituál hodně co nabídnout!
Schválně ve které z nich se najdeš Ty?
Než se pustíš do čtení: Každá spadáme do jedné ze dvou skupin žen (nebo spíš jejich životních situací). Tyto životní situace na sebe volně navazují. Pro zjednodušení jim dám orientační názvy, které postupně představím. První z nich je „žena potlačená“, tam většinou všechny začínáme…a tu představím dnes. V dalším článku představím situaci „ženy na cestě“, kam se „žena potlačená“ právě po nějaké cestě dostane…
Jak jsi na tom se svým tělem?
☯ Máš ho ráda, nebo ho kritizuješ, odmítáš, stydíš se za něj?
☯ Staráš se o něj a naplňuješ jeho potřeby, a to v okamžiku, kdy si o ně řekne..? Nebo se odbýváš čínskými polívkami, či zbytky po dětech a když cítíš žízeň jdeš se napít teprve potom, co doděláš všechno ostatní?
☯ Dáváš najevo své pocity? Necháváš svobodně plynout a projevit své emoce? Nebo se držíš zpátky, abys někomu neublížila, abys nebyla za hysterku, abys nevyvola konflikt?
☯ Znáš své hranice a umíš se ozvat, když jsou překročeny? Nebo je Ti tak nějak všechno jedno, všechno si necháš líbit…hlavně ať je klid…?
To jsou jen některé z otázek, které Tě navedou k tomu, jak to aktuálně máš. Do které skupiny zrovna v této fázi života spadáš. A kam můžeš směřovat 🙂
Tvoje tělo je chrám pro Tvou duši.
Když nejsi ve spojení s tělem, nejsi ve spojení ani se svou duší.
A to není život!
To je jen dřina, snaha, trápení…
Předchozí generace žen si bohužel zvykly, že je to tak v pořádku. Naučily se svůj život prožít potichu, v zápřahu a nestěžovat si…a my jsme se to učily od nich…
Jenže naše generace to už naštěstí začíná měnit. Už nemusíme žít jako ženy před námi.
My víme, že to chceme jinak. A hlavně máme svobodu to mít jinak. Nechceme žít jako naše mámy, či babičky. Chceme žít doopravdy.
Znáš znaky potlačného těla, potlačené duše?
Znáš příznaky syndromu hodných holčiček?
!POZOR
Všechny jsme chtěly být hodné holčičky. Protože jsme byly vychované v přesvědčení, že jen když budeme hodné zasloužíme si lásku.
Hodná holčička je tak v klidu a tak ticho, že v podstatě neexistuje!
Nemá žádné potřeby, žádné nálady. Jen je k dispozici když je třeba s něčím pomoct.
Když dosáhne hodné holčičkovství vrcholu, žena úplně ztrácí sama sebe, svou osobnost, své touhy – je jen taková jaká se očekává, že má správná žena být.
Její okolí většinou vycítí její povolnost a tak se k ní podle toho i chová. V jejím okolí se objevují z velké většiny lidé, kteří její snadné manipulovatelnosti zneužívají a její sebevědomí tím, ještě více klesne.
Je ztracená, nejistá a trpí. Když někdy ucítí něco svého, uvěří svému okolí, že je to špatně. Uvěří, že ona je celá špatně. A začne se postupně nenápadně a hlavně dokonale nevědomě chtít vymazat ze světa i fyzicky.
Každá volíme jiné cesty jak být tak hodná, abych časem vůbec nebyla.
☯ Některé „jen“ zapomenou samy na sebe a stanou se jakýmsi „gelfem na přání“. Celý život zasvětí naplňování představ a potřeb ostatních.
☯ Další se snaží celý život makat, dřít a dosáhnout výkonů, za které doufají, že je někdo ocení.
☯ Jiné ženy začnou pít, zneužívat léky či jiné drogy.
☯ Další se nechají týrat a ovládat mužem/muži.
☯ Jiné ženy se týrají hladověním, či přejídáním a následným zvracením.
Vzkaz pro tělo (potažmo tedy i duši a celou svou existenci) je vždy stejný:
„Nenávidím Tě a chci Tě vymazat ze světa, nechci Tě cítit, nechci s Tebou mít nic společného! Jsi špatně!“
Není divu, že jsme své tělo (sebe) úplně vypnuly.
Tělo má 3 základní roviny, kterými se projevuje, uvolňuje a čistí. Které nutně potřebuje k tomu, aby bylo zdravé a mohlo s námi zůstat ve spojení.
Je to dech, pohyb a zvuk.
Jenže co jsi slyšela celé dětství?
„Neřvi a seď!“
Tím si mozek vytvoří přesvědčení, že přirozené potřeby těla jsou nepřijatelné. Energie se tak zasekne uvnitř a způsobí blokády.
Základ pro to, aby Tvým tělem prošla emoce a nemusela se nikde usadit, je opět dech pohyb a zvuk.
Jenže místo toho dech zatajíme, aby jsme emoci zadržely uvnitř. Aby náhodou nevytryskla ven. Abychom nekřičely, nebo příliš negestikulovaly. Abychom nebyly za hysterky.
A emoce zůstane v těle.
To všechno si Tvé tělo pamatuje. A časem může i zhmotnit. Ať už „jen“ v podobě apatie a mělkosti prožívání, nebo rovnou v podobě nějaké nemoci.
Tělo se ze všech sil snaží s námi komunikovat. Ale když jsme celá léta zvyklé ho nevnímat, nebo jsme dokonce přesvědčené, že vnímat ho je něco, co se nedělá, za co přijde trest v podobě odmítnutí, (a ano, úplně stačí rodičovské hlášky typu „když pláčeš, tak Tě nechci/ hodná holčička se takhle nevzteká apod.) časem mu přestaneme rozumět.
Vysílá dál signály, ale my už je nevnímáme. A tak přitvrzuje a vysílá signály v podobě nemocí či jiných ne úplně příjemných událostí. Jenže když jsme zapomněly „tělštinu“, ani nevíme, že je to „jen“ snaha o komunikaci. A tak dál neragujeme, nebo ještě hůř – jdeme cestou potlačování příznaků, místo abychom hledaly příčiny.
Snažíme se tělo násilím donutit aby zase fungovalo. A když mu to nejde, začínáme ho ještě více nenávidět.
A roztáčí se spirála, ze které je těžká cesta ven!
Někdy se zdá, že to tělo vzdalo úplně. My pak máme pocit, že nic necítíme, neprožíváme. Že žijeme v nějakém nekonečném lánu apatie.
Tělo se takto odpojí, znecitliví většinou z nějakého důvodu.
Často po tom co prošlo nějakým traumatem. Nehodou, přepadením, znásilněním či týráním.
Ale nemusí vůbec jít o takto velké jednorázové události.
Znecitlivět tělo může i pokud je dlouhodobě vystaveno nějakým „menším“, ne tak výrazným zklamáním a otřesům.
Tedy může jít i o obyčejnou nerespektující, autoritativní výchovu zaměřenou na výkon. Či naopak dlouhodobý nezájem a nedostatek lásky.
Znecitlivět tělo může i po dlouhodobém nadužívání léků, alkoholu či návykových látek. Nebo po letech sebepotlačování a sebeodmítání.
Toto znecitlivění Tě má chránit před tím, abys ty staré pocity nemusela znovu cítit. Jenže zároveń tě vězní v ochranné věži minulosti a nepouští Tě prožívat přítomnost.
Nenechá Tě prožít bolest, ale ani radost.
Je nutné projít skrze ty bolesti, překročit je, abychom se pohnuly z té černé ledové věže apatie, nezájmu, znecitlivění či deprese.
Na velká traumata je často lepší jít s průvodcem, který Tě tím temným údolím provede zpět na světlo.
Ale často můžeš začít dělat malé krůčky už tím, že se začneš usmiřovat se svým tělem.
Že ho znovu začneš obývat.
Bude to trvat delší dobu, ale když vytrváš, tělo se Ti časem odmění tím, že začne zase cítit.
Začneš zase dýchat.
Hýbat se.
Žít!
Tělo je dokonce tak moudré, že po nějakém čase, co ho začneš znovu obývat samo pozná, že si může dovolit nějaká traumata vyplavit.
A pošle Ti je nahoru. Takže to zezačátku vypadá, jako by se Tvůj stav spíše zhoršoval. Ale je to naopak. Tvé tělo pozná, kdy je ten správný čas co pustit a kdy už jsi připravená na to, abys to zvládla.
Pustí jen to, co je v Tvých silách zpracovat.
A Ty zase začneš cítit!
Nejdřív budeš muset procítit to, co jsi dříve potlačila.
Ale zanedlouho se tyhle zacpanosti uvolní a na jejich místo začne zase prosvítat sluneční světlo a teplo.
Začneš zase cít i radost a štěstí.
Možná slyšíš ten hlásek Tvého těla, Tvé duše. Je někde vzadu. Je tenoulinký a tichý. Ale je tam! Prosím Tě, poslechni ho!
Začni hledat kdo je ta holka, když není hodná. Začni hledat co by ji bavilo. Jenom ji! Bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Začni dělat co Tě baví – i kdyby jen hodinku denně! I kdyby pro začátek tajně!
A hlavně přestaň si ubližovat. Ať volíš jakkýkoli ze způsobů sebetýrání, nikam to nevede. Nebo vlastně vede. Jedním jediným směrem, z něhož ale není cesta ven…
Rituál usmíření s tělem Ti může pomoci jako první bod na Tvé mapě zpátky.
Nebo jako jedna ze zastávek, když už se na cestu vydáš.
☯ Vyživí Tvé tělo i duši.
☯ Dodá Ti odvahu a sílu jít dál, nebo vůbec vykročit.
☯ Tvému tělu dá oporu, jistotu, že už jste zase spolu, ne proti sobě, čímž Tvé tělo zase bude mít chuť s tebou spolupracovat. A na cestě ho budeš určitě potřebovat!
☯ Dodá Ti pocit vděčnosti a dokonce i lásky k sobě samé.
(ano, fakt je to možné! – taky jsem byla tam, kde jsi teď Ty, ať už jsi kdekoliv. Protože jsem byla ve všech fázích cesty, úplně ode dna 😉 )
PS: Pokud se chceš začít napojovat na své tělo, začni uzemněním – uzemění je základ pro cestu z hlavy do těla!
Chtěla bys provést přes svá traumata a stíny?
Chtěla bys provést rituálem usmíření s Tělem?
PS2: Možná si chceš raději udělat rituál sama…
A pokud Tě zajímá jak být celkově přítomná ve svém Životě, zůstávat u sebe a neutíkat, nepřežívat už odpojená a na autopilota, ale
ŽÍT NAPLNO,
můžeš si přečíst o síle Přítomnosti.
O tom jak dokáže pomoci skoro s každým problémem.
Fakt 🙂
Nebo se rovnou přihlas k odběru novinek – a já Ti budu každý týden posílat tip JAK v se do té Přítomnosti dostat a jak se v ní zabydlet 🙂
Další články
Pořád bez energie? Řešení je možná jednodušší, než myslíš!
Cítíš se unavená? Bez života? Bez energie? Může to mít spoustu příčin... Ale než začneš plašit a hledat nemoci a poruchy, nebo platit za doplňky stravy, pojď se podívat, jestli není příčina i řešení mnohem jednodušší...Vnímáš své tělo? Slyšíš/cítíš jeho signály?...
Úzkost, nervozita, nespokojenost? To všechno jsou převleky neprožitého smutku!
Úzkost, nespokojenost, nebo dokonce závislosti či deprese - za vším je neprožitý smutek! Zvládáš být jen tak sama? Bez kulisy televize, rádie či telefonu...jen ve své hlavě? Ne? Pak se možná vyhýbáš prožitku smutku... Možná necítíš žádnou velkou emoci, "jen"...
2 důvody proč Tebou cloumají přehnané emoce
Emoce. E-motion - tedy pohyb. A to je pravá přirozenost emocí. Mají se hýbat! Mají Tě ocáknout jako osvěžující vlna v oceánu. A hned po osvěžení zase opadnout. A když jsi dobrá surfařka, můžeš se na nich i zavést do výšin. Pohrát si a nabít se jejich energií!...
Zastavení jako časová investice
Zastavení jako časová investiceV minulých článcích jsem se Tě snažila zpomalit. Možná už to se Ti zdálo moc.... Ale pokud jsi to aspoň na chvilku vyzkoušela, už víš, jak je to skvělý! Takže teď půjdu ještě dál! Cože? Ještě víc zpomalit? Ne,ne... ZASTAV SE!Tak a...
Když pospícháš, zpomal!
Když nestíháš, zpomal!To jo, to se to řekne, co? 😉 Ale když máš práce nad hlavu... ...a připadá Ti, že když zpomalíš jen o píď, tak Ti všechno na tu hlavu spadne! Tak to zkus, zakrej si hlavu klouboukem, kdyby náhodou... a čekej jestli to padá...Aha! Nic se...
Zpomalení jako základní hodnota ve všech oblastech života
Zpomalení - základní hodnota ve všech oblastech životaSvět se zrychlil. To je nepochybný fakt. Myslím, že to začalo zhruba někdy kolem průmyslové revoluce. Lidi byli nadšený, že všechny běžné činnosti, které dříve zabraly celé dny, dokážou stroje mnohem...
Vztek – jak se cítí potlačená emoce
Jak se cítí potlačená emoceCo je to za hazla? Co si to dovoluje? Úplně klidně Tě dokáže tak vystřelit mimo sebe, že se vůbec nepoznáváš! Nikdo Tě pak nepoznává! Ztrácíš sama sebe! Jen kvůli němu! To přece nejde, abys kvůli NĚMU ztrácela SEBE! Ale je to opravdu...

