Cítíš se unavená? Bez života? Bez energie?
Může to mít spoustu příčin…
Ale než začneš plašit a hledat nemoci a poruchy, nebo platit za doplňky stravy, pojď se podívat, jestli není příčina i řešení mnohem jednodušší…
Vnímáš své tělo?
Slyšíš/cítíš jeho signály?
A pokud ano, respektuješ je?
Chováš se podle nich?
Tělo s námi vždycky komunikovalo. Už jako malé holčičky jsme jasně věděly, kdy jsme unavené a kdy si chceme hrát. Kdy máme jíst i co máme jíst, aby to našemu tělo dělalo dobře. Věděly jsme kdy je čas tělo protáhnout a skákat a běhat. Kdy je třeba z těla vykřičet nahromaděný stres.
Jenže vždycky přišla nějaká autorita a vysvětlila nám, že to jak to cítíme, není správně:
„Ale no tak! Papej ještě… aspoň tři lžičky, určitě ještě nemůžeš být najedená!“
„Musíš jíst teď, teď máme oběd!“
„Budeš jíst tohle! Je to zdravý! Nevymejšlej pořád!“
„Je čas spát! A neodmlouvej!
„Nekřič! To se nedělá!“
„Nelítaj tady jako blázen a hezky si hraj!“
A tak jsme tělo přestaly poslouchat. Protože kdybychom dál dělaly co potřebuje, přišel by trest – i kdyby jen v podobě pokárání či mámina zamračení.
Naučily jsme se hezky tiše a v klidu zapadnout, nevyčnívat. Jíst, co se zrovna považuje za zdravé (bez ohledu na to, že se doporučení každých deset let proměňuje).
Spát v době ohraničené budíkem, abychom stihly povinnosti hodných holek.
Naučily jsem se neprožívat emoce – protože s tím hodná holčička neotravuje.
Naučily jsme se příliš nezdržovat s našimi případnými potřebami, či náladami, protože na takový blbiny nikdo nemá čas.
„No tak buď hodná holčička a nezdržuj mě! Vidíš co mám práce, bež radši taky dělat něco užitečnýho!“
A tak jsme ten hlásek těla časem přestaly vnímat. Smířily jsme se s tím, že asi není užitečný. Že je třeba ho potlačit, umlčet, zařadit se a makat.
A usmívat se!
Jenže tohle člověk nevydrží dlouho. Teda nevydrží to dlouho tak, aby u toho byl šťastný.
Naše tělo se ze všech sil snaží s námi komunikovat. Když neslyšíme jemné signály, tak mu nezbývá nic jiného než přitvrdit – může na nás pak přímo křičet, v podobě různých nemocí či úrazů.
Když ten hlásek budeme ignorovat příliš dlouho, může dojít k nejhoršímu. Naše tělo to s námi prostě vzdá.
Takže co ten hlásek začít poslouchat mnohem dřív, než tělo donutíme k takovým zoufalým technikám?
A únava může být jedním z těch úplně prvních jemných volání!
„Haló! Já vím, že máš spoustu důležitých věcí na práci…ehm…ale já bych potřebovalo odpočinek, abych Ti v tom mohlo pomoci…“ ozývá se nesměle tělo a my většinou jedem dál.
Máme termíny, uzávěrky, máme nevytřené podlahy a hladové děti, máme partery a taky rodiče a všichni potřebují abychom se jim věnovaly.
A tak ukrajujeme tam, kde to je nejmíň vidět…teda aspoň zatím. Ukrajujeme sobě, svému tělu.
Často v denním zápřahu, nebo v návalu flow nad novým úkolem děláme, že tělo neslyšíme ani ve chvílích, když žádá o jídlo, nebo pití….
Schválně kolikrát tělo odbydeš jen rohlíkem, nebo čokoládou či kafem, (v horším případě práškem) aby mlčelo a fungovalo?
A když to děláme dlouho, tak je ten hlásek čím dál slabší až ho najednou přestaneme vnímat. Neslyšíme jemné signály a volání těla a tělo začne přitvrzovat.
Začneme se cítit nejen unavené a vyšťavené, ale také nervózní, podrážděné, frustrované. Ne úplně nešťastné, ale zcela určitě ne šťastné.
Ráno už vstáváme bez energie a do postele chodíme úplně vybité do mínusu. A začneme se zlobit na své tělo: „Co je? Proč nemáš energii? Já potřebuju tolik věcí udělat….?!“
Ale my už odpověď těla neslyšíme. Možná proto, že svou otázku doopravdy nemíníme vážně.
Nezajímá nás odpověď a potřeba těla. Protože to by jenom zdržovalo! Jen ať se hezky přizpůsobí, zařadí a je hodné!
A nevymýšlí!
Jen ať se podívá, co máš práce! Mělo by taky radši být nějak užitečné…!
Neslyšela jsi to už někde…?
Ano, tenkrát naše hlásky ani potřeby nebyly důležité. Nikdo je neslyšel a slyšet nechtěl.
Jenže teď už jsi velká. Teď jsi Ty svojí jedinou autoritou.
Co takhle tu starou vyjetou kolej přeorat a změnit?
Možná kdyby Tě ta odpověď těla začala opravdu zajímat – i za cenu toho, že po Tobě bude chtít takové „blbiny“, jako třeba zvolnění nebo odpočinek, pak by s Tebou možná zase mluvit začalo.
Možná, když poslechneš jeho nejzákladnější potřeby – když ho budeš vnímat jako parťáka, pak Tě odmění dávkou energie, kterou potřebuješ na své aktivity.
A možná se dostanete ještě dál – ale o tom zase příště.
No a nakonec si neodpustím jeden malý bonusový tip k únavě, který opakuji pořád dokola – v souladu s tím velkým kolem. 😀
Ano, to je přesně ten tip! Totiž s únavou výrazně pomůže už jen to, že začleníš do svého života to velké kolo – kolo roku. A přijmeš jeho cykly. A samozřejmě i ty své cykly. A s oběma z nich budeš v souladu…je to nepatrná změna úhlu pohledu, ale pohne celým Tvým světem!
PS: Pokud se chceš začít napojovat na své tělo, začni uzemněním – uzemění je základ pro cestu z hlavy do těla!
Anebo pojď rovnou do čtyřtýdenního kurzu, kde se s tělem propojíš do hloubky!
A pokud Tě zajímá jak být celkově přítomná ve svém Životě, zůstávat u sebe a neutíkat, nepřežívat už odpojená a na autopilota, ale
ŽÍT NAPLNO,
můžeš si přečíst o síle Přítomnosti.
O tom jak dokáže pomoci skoro s každým problémem.
Fakt 🙂
Nebo se rovnou přihlas k odběru novinek – a já Ti budu každý týden posílat tip JAK v se do té Přítomnosti dostat a jak se v ní zabydlet 🙂
Další články
Jak Ti pomůže spojit spiritualitu s punkem?
Jak Ti pomůže spojit spiritualitu s punkem?"Jemné spojení spiritualit a punku..." Je to divný?Možná... Ale dělat věci "na punk" Ti pomůže dostat se do určitého NADHLEDU - nebrat sebe, ani svět ani seberozvoj a všechno možný tak strašně vážně. Je to jen Život –...
Odlož stres a tlak – zapni důvěru: Klíč k lehčímu životu – 1. část
Odlož strach, zapni důvěru! Klíč k lehčímu Životu "Život je hra!Pojďme si hrát a nebrat ho (se) tak vážně...Pomůže nám to se zaseklostmi v mnoha oblastech. Všechno, co teď tlačíš, řešíš, táhneš, držíš...prostě povol a zbyde úleva, klid mysli i duše... Jo, jasně,...
Cítíš, jako by Ti v Životě chyběl kousek puzzle? Vím, co tam doplnit!
Snažíš se pořád zaplnit to prázdno, které cítíš? Zkus spiritualitu všedních dní! Co to je? Zase nějaké "ezo"?Možná ti spiritualita nic neřáká, možná ji máš zašpuntovanou do kolonky něčeho divného a absurdního s hanlivým nápisem "ezosračky", Možná ale že tě...
Víš, co vyřeší všechny Tvoje problémy?! 🙂 + 3 cesty jak na to!
Zázračné řešení čehokoli? - Jo! A navíc velmi prosté...Na otázku co vyřeší všechny problémy jsem ve svém nihilistickém období odpovídala velmi radikálně: "Střelit se do hlavy!" 🙂 Teď mám ale mnohem lepší řešení! Ukážu Ti k němu 3 cesty, které mně osobně změnily...
Vaření s dětmi…pomáhá to něčemu, i když Tě to stresuje? – ANO!
Tyhle fotka s dětma z kuchyně vypadají vždycky děsně harmonicky....ALE REÁL?!☯︎ Tak jo, holky to baví. Je to děsně montessori a taky to buduje vztahy... JO? Fakt nám buduje vztahy to, že 𝐤𝐚𝐳̌𝐝𝐲́ 𝐭𝐫̌𝐢 𝐦𝐢𝐧𝐮𝐭𝐲 𝐫̌𝐯𝐮 𝐩𝐨𝐳𝐧𝐚́𝐦𝐤𝐲, 𝐤𝐭𝐞𝐫𝐞𝐣𝐦 𝐬𝐚𝐦𝐚 𝐧𝐞𝐯𝐞̌𝐫̌𝐢́𝐦, 𝐳̌𝐞 𝐣𝐞...
Vesna
Vesna Ve žluté sukni s nohama bosýma, přitančila Vesna na křídlech motýla. Svou bouřlivou energií v zelené halence, První kvítka rozvíjí, děvčatům na věnce. U studánek povlává a vesele haleká – Bohyně Dívka – hravá, nezkrotná a divoká. Ohnivou sílu dodává...
Jak jsem si dělala rituál Usmíření s tělem…
Jaké kouzlo to přineslo?Z pohledu zpátky mi to až vyrazilo dech... Když jsem plánovala tento rituál nabízet, pročítala jsem si staré deníky, abych se podívala, jak jsem si před lety na začátku své duchovní cesty, dělala rituál usmíření s tělem, sama pro...
Vlčí máky
Vlčí máky Miluju dobu vlčích máků, kdy slunce pálí do cest a polí, až z toho celý zčervenaj... Zrudnou horkem a záplavou makových sukýnek. Sukýnek, které si jen tak líně povlávají v letním vánku. Houpají se na své ochmýřené nožce, která se v záři slunce třpytí...
Jak si udělat rituál usmíření s tělem sama? Jak probíhá a kdy je vhodný?
Dostat se do těla a potkat tam svou duši? Jak?Rituál usmíření s tělem! Kdy ho potřebuješ? A fakt ho potřebujeme všechny? Za mě jednoznačně Ano! Co Ti přinese? A jak si ho udělat sama? Kdy se rituál hodí? Je jedno v jaké životní fázi jsi.... ☯ Rituál se hodí jako...
Jsi žena „na cestě?“ Jak si naplánovat taky cestu z hlavy do těla?
Cesta z hlavy do těla? Rituál usmíření s tělem?K čemu je to dobré? Proč bys o tom vůbec měla přemýšlet? Ano, i když máš pocit, že se Tě to netýká, že Ty (už) jsi se svým tělem v pohodě... Týká se to nás všech... Jen každá spadáme do jedné ze dvou skupin žen...

