Propojení s tělem – jen tak Tě může vést…

Víš, že Tvé tělo Tě může vést a pomáhat Ti s rozhodováním nejen v běžných věcech, ale taky v důležitých životních situacích?

Že Tě může propojit s Tvou duší?

Jak to zařídit?

Jak být v těle?

Čti dál…

Minule jsme začaly úplným základem –jak a proč tělo zase začít poslouchat, brát ho jako důležitého spojence, který má své úplně základní potřeby. Jako třeba spánek, kvalitní strava a pití.

Ale co když se chceš dostat ještě hlouběji? Co když pro Tebe má Tvé tělo mnohem větší dary, než že zajistí to, abys fungovala?

No jasně, že má!

Jen je potřeba s ním být spojená. Používat ho.

Být v něm.

Často bereme tělo jen jako přemísťovadlo, jako auto, nebo pracovní stroj, který má zajistit to, co potřebujeme.

Když se rozbije, dáme ho do opravny, nadopujeme urychlovači fungování a jedeme dál.

Věřím, že Ty tohle už dávno neděláš. Že už víš, že Tvé tělo je mnohem víc, než prostředek k dosažení cílů.

Tvé tělo je chrám pro Tvou duši.

Potřebuješ chrám, kde Tvá duše bude přebývat, kde s ní budeš komunikovat.

A chrám je, jak známo, posvátné místo, které si zaslouží láskyplné zacházení.

A hlavně je potřeba ho používat!

Tím myslím opravdu používat. Tedy být v něm! Pokud chceš skutečně komunikovat se svou duší, budeš muset podniknout cestu do svého chrámu. Cestu z hlavy do těla.

Jak v těle být? Jak neunikat do pastí Tvé mysli?

Klíčovým řešením je PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK!

Což se lehce řekne, ale hůř udělá. Naše mysl se jen tak lehce nevzdá velení. Neustále se připomíná. Ťuká na hodinky, varuje, straší…

Ale dost často jen nesmyslně žvatlá.

Strašně ráda cestuje časem časem – jenže jí to moc nejde – každou chvíli je buď v minulosti, kde řeší co by kdyby anebo se toulá budoucností. Staví vize a plány, nebo hůř – dělá si starosti s něčím, co ještě nenastalo a dost možná ani nenastane.

To ovšem tělo neumí. Tělo nedokáže cestovat časem a tak se s myslí neutále míjí.

Tělo zná jedniný čas. TEĎ!

Z čehož už trochu vyplívá, že jediná cesta k přítomnému okamžiku vede přes tělo!

Aha! To už máme dvě úžasný cesty, který můžu podniknou jedině s tělem – do Přítomnosti a ke své duši.

Takže přeci jen jde s tělem, neco víc než jen přemísťování…a to jsme se ještě nedostaly k extázi. O té zase jindy…

Takže základ je začít své tělo brát jako rovnocenného parťáka – ne jen na cestě k Tvým cílům a úkolům. Ale taky na cestě ke své duši.

Poslouchat jeho základní pořeby je začátek cesty – odpočívat, když se cítí unavené, pít když má žízeň a dám mu (opravdové) jídlo, když má hlad.

A ono čase začne být více slyšet. Ten jemný hlásek se začne prohlubovat.

Začne si říkat o protažení. O narovnání. O prohloubení dechu. Začne Ti říkat, kdy máš přestat koukat do mobilu a jít se nadýchat čertvého vzduchu. Řekne Ti, že chce sundat boty a projít se v trávě….

Začne Ti zkrátka říkat co chce a když na to budeš dál reagovat, stane se Tvým průdcem. Povede rovnou cestou k Tvé duši.

A lepšího průvodce nenajdeš, to si piš!

Jak?

Začne fungovat jako takový barometr. Najednou zjistíš, jen podle jeho reakcí, co je pro Tebe správné a co ne. Dokonce ho můžeš používat jako osobního rádce při rozhodování. Záměrně píšu rádce – protože rozhodnutí musíš udělat Ty.

Jak to funguje? Prohlubováním vašeho vztahu.

☯︎

Začni to zkoušet v malých denních situacích.

☯︎  Zeptej se těla jestli má chuť na tohle jídlo na tamto. Jestli chce touto cestou nebo tou druhou. Jestli si schce vzít šaty, nebo kalhoty…

☯︎ Pozoruj jeho reakci.

☯︎  U které možnosti je otevřenější, radostnější? U které se pocitově otevírá?

U které se spíše stáhne, schoulí, zatne…?

Používej jeho odpovědi jako svůj barometr, jako ukazetel na své cestě.

Nebudeš potom už potřebovat žádné výživové směry, techniky, zaručené návody, svazující teorie…jen sebe!

Všechny tyto směry mouhou ukazovat správný směr a mohou i pomoci, ale pokud se jich striktně držíme a neposloucháme sebe, pak jsou k ničemu.

Podobných berliček jsem křečovitě držela taky, jenže pak jsem prohlídla, že člověka jen svazují a ke štěstí nevedou.

Podobně to měla třeba i Adéla Obermajerová, která dnes na cestě k objevení těla pomáhá dalším ženám.

„….Ajurvéda, makrobiotika, čínská medicína. Jakmile jsem se začala spojovat s tělem, přirozeně tyto směry odpadly a tělo mne opět samo začalo vést v tom, co potřebuje“

Každá jsem nějak začínala a tyto návody, teorie a směry nám mohou poradit, můžeme si z nich vyzobat to, co je dobré pro nás a zbytek s klidem pustit.

Ale na to nejdřív musíme vědět jak to dobré pro nás poznat.

Každé tělo odpovídá jinak a konkrétní nuance odpovědí musíš vysledovat právě u svého těla.

Je to vaše společná cesta, která ale stojí za to.

Protože když začneš vnímat „ano“ a „ne“ svého těla v běžných situacích, časem se spolu tak sladíte, že Ti dokáže poradit i v mnohem složitějších životních křižovatkách!

Zkrátka tělo na cestě k sobě nemůžeš vynechat.

Je to první zastávka a zároveň průvodce na celou cestu.

Je to aspekt, který nejde obejít. Protože ať už si zaplatíš sebedražší kouče, kurzy či průvodce, bez poslouchání těla (seba sama) se nehneš ani o píď!

PS: Pokud se chceš začít napojovat na své tělo, začni uzemněním – uzemění je základ pro cestu z hlavy do těla!

Anebo pojď rovnou do čtyřtýdenního  kurzu, kde se svým tělem propojíš do hloubky!