Jsi holub, ledňáček nebo Fénix?

Poslední dobou se všude objevují popisy chování lidí s různě narušenou osoností – narcisté, manipulátoři apod. Jejich techniky jsou krásně shrnuté a popsané, abychom se proti nim mohli konečně bránit.

☯

Aby jejich „oběti“ mohli konečně uvidět, že je to jen síť závislosti. Divadelní drama v němž se ocitli v jedné z hlavních rolí.
A to je dobře!
Je dobře, že už ty projevy umíme popsat a rozpoznat.
Že si jich už umíme všimnout!

☯

Ale pojďme se na to podívat trochu hlouběji.
Ono to totiž teď s tím boomem vypadá, jako by byla skupina zlých narcistů/manipulátorů apod.
|A vedle skupina čistých, neposkrvněných lidí, kteří jim musí nastavit pevné hranice. Texty radí okamžitě se od nich odstřihnout, přerušit kontakty!
Já v tom čtu – odsuďte je a vyžeňte ze společnosti, abyste se zachránili! Zve to k boji…

JENŽE…co když nemáme bojovat,ale spojovat?

Ale jak se z těch sítí vymanit bez boje?

🎧 A pokud raději posloucháš, tady ho najdeš jako audio na ytb

🎧 připravuje se…

Dobře si pamatuji ten pocit bolesti když jsem ty texty o narcistech a manipulátorech pročítala poprvé a uvědomila si, kolik lidí a situací v mém životě mi „ubližovalo“.

Pocit zklamání „to přece není možné, že tenhle člověk to se mnou myslel takhle!“
A nakonec pocit naverbování do boje: „Tak to teda ne! Já mu to vytmavím“
Ale když jsem ty texty zkoumala dál, začalo mi docházet, že to není tak jednoduché! Že to není černobílé!

Pojďme se na to na chvíli podívat očima toho ocejchovaného, odsouzeného narušeného „kusu“. Každý určitě ve svém okolí nějaký takový máme – je jich totiž plná společnost!
Může to být náš partner, náš rodič či sourozenec. Kamarád. Může to být kdokoli.
Můžeme to být dokonce i my samy!

Bohužel jsme žili po generace ve společnosti, kde takové jednání bylo normální. Pojďme se ted přestat tvářit, že to je vyjímkkou jen několika málo „narušených“, a přiznejme si, že se z té sítě potřebujeme vystříhat všichni!

Proč?

Protože přesně k takovýmto narušením vede klasická výchova, která se tu jela po staletí. Nikdy nevedla jedince k tomu aby vnímal své potřeby, hranice a pak je transparetně a upřímně sdělil druhé straně. Aby na základě toho mohl s dalšími jedinci najít dohodu, společné řešení, které by vyhovalo všem a nikoho nepotlačovalo, nesoudilo a nevyhánělo.

! (Pokud máš problém odpustit rodičům chyby ve výchově zkus tenhle článek)

Naopak – jedinec se učí že když bude své potřeby (a nemluvím tady jen o nějakých výmyslech ale o základních potřebách jako potřeba přijetí, lásky, bezpečí…) a hranice prosazovat, přijde trest. Buď fyzický nebo psychický, třeba v podobě odsouzení, odmítnutí, pocitu viny apod.

Ale protože naplnit si své základní potřeby je pro nás životně důležité, naučíme se je získávat jinak než upřímnou, otevřenou komunikací – začneme se učit kličkovat, zatajovat, a hledat cesty jak dosáhnout svého aniž by si toho někdo všiml…
Učíme se potlačovat své potřeby a ignorovat své hranice tak dlouho, dokud se naše osobnost nezačne lámat a křivit.
Jinými slovy začneme si osvojovat manipulaci a narcistické taktiky a rysy.
Začneme hrát dramatické hry…
Někdo méně, někdo více. Ale jedeme v tom všichni!

Ruku na srdce, kdo z nás vždycky jedná krystalicky čistě?

Neděláme to naschvál , nemáme to nijak promyšlený – jen jsme se naučili které cesty vedou k výsledku.

☯ Pro někoho je to pozice oběti v různých oběmenách.
☯ Neustálé stěžování si, vyčítání ostatatním, že se pro ně obětujeme a oni si toho neváží.
☯ Pro někoho je to zatajování určitých částí pravdy, aby byl klid, aby nebyl konflikt, abychom neublížili.
☯ Pro někoho je to postupné dávkování svých argumentů a své „pravdy“ dokud toho druhého nedostrká, kam potřebuje.
☯ Pro dalšího je to dávkování blízkosti a odtažitosti, cukr a bič – abychom se chránili před zklamáním či domnělým ponížením.  Abychom neukázaly svou „slabost“.
☯ Pro někoho je to neustálá kritika všeho a všech, aby nemusel cítit svou nejistotu a pocit nedostatečnosti.
☯ Někdo má emoční výbuchy, kterými druhým ubližuje jednoduše proto že je neumí ovládat.
☯ Někdo prská pasivně-agresivní jízlivé poznámky na jejichž základě očekává změnu našeho chování.
☯ Někdo si zas osvojil kontrolu druhých a všeho kolem sebe aby získal pocit jistoty….

Strategií je spousta. Ale vždy všechny tyto „strategie“ vedou k jedinému – ochránit se.

Zajistit si základní potřeby lásky, bezpečí, jistoty, pocitu kompetence. Zajistit si pocit, že jsme dost – že nevypadáme jako blbec/ hajzl/ jako ten, kdo zaslouží zamotat do konceptu viny, odsoudit a vyloučit ze společnosti.

Ale nazývat to strategiemi nebo promyšlenými plány je, podle mého názoru přehnané a možná až nebezpečné. Nevěřím, že si běžný člověk vědomě vytváří takovéhle plány jak někoho jiného zmanipulovat, dostat pod kontrolu, vlákat do svých narcistických sítí…

Nevěřím, že by si někdo vědomě promýšlel:

☯ „Teď na ní zakřičím, abych jí v ní vzbudil pocit viny a ona pak udělá co potřebuju“
☯ „Teď budu dělat že mi je špatně abych viděla jestli mě mají rádi a budou o mě pečovat…“
☯ „Teď ho pochválím, protože to má rád, ale pak pochvaly začnu dávkovat a budu odtažitá abych ho měla v hrsti…“

Pokud by si to někdo takto vědomě plánoval, pak by se to dalo nazývat strategiemi. Jenže takto vědomě si neplánujeme, že? My prostě nějak REAGUJEME na situace, ve kterých NEUMÍME REAGOVAT JINAK.

Označovat to jako vědomý a promyšlený proces mi připadá nebezpečné hlavně v tom, že to v „obětích“ právě vyvolává ten pocit „musím jít do boje! Ti hajzlové už si se mnou hrát nebudou!“
A tím jsme na sebe všichni naštvanější, od sebe oddělenější a celý problém vlastně prohlubujeme…

Ve většině případů a u většiny lidí jde totiž o automatismus, o nevědomý proces, kterým reagují na domnělé ohrožení. Je to způsob, kterým se nás náš nervový systém naučil chránit.
Ne chladnokrevná taktika, kterou bychom chtěli cíleně ublížit a manipulovat své „oběti“.

Co s tím?

Myslím, že léčba spočívá v tom, že si tuto automatickou nevědomou reakci začneme uvědomovat.

Ve chvíli, kdy u sebe (nebo u druhých) tuto toxickou strategii uvidíme a označíme ji (Označíme jen část chování – ne celého člověka!) pak teprve si můžeme začít vybírat reakci jinou.
Vědomě.

Jak přesně?

U sebe je to jasné.

☯ Uvědomím si, že se chovám toxicky.
☯ Nevyčtu si to – protože vím, že mě jen moje nervová soustava před něčím chrání.
☯ Uvědomím si před čím se chci chránit, případně čeho tím chci dosáhnout.
☯ A pak zkusím najít novou cestu – naučím nervový systém jinou strategii. Takovou, která je pro mě bezpečná, ale zároveň není toxická, nebezpečná, nebo nefér k mému okolí.

Jinými slovy jednám transparentně a upřímně.

Jednám laskavě a citlivě, s úctou k druhému i k sobě.

Ano, vyžaduje odvahu. Nebát se odhalit ve své zranitelnosti, nebát se držet své hranice a počítat s následky (že to třeba někoho naštve a schytám jeho toxickou reakci. Na tu ale nemusím reagovat, když vím, že je toxická, jak uvidíme níže v textu)
A hlavně to celé vyžaduje být v sobě natolik přítomná, abych si to všechno uvědomila.

A to není jednoduché!

A protože to není jednoduché. Jednám se sebou laskavě. Nevyčítám si, že mi ještě pořád nejde, ale ocením se za každý krůček.
I za to, že jsem si toho zatím „jen“ všimla.
Protože to je základ.

Abych mohla začít potřebuji přesvědčit svou nervovou soustavu, že i když budu jednat jinak, zůstanu v bezpečí. A to je dlouhodobá práce. Ta vyžaduje čas a trpělivost, než se začnou mé reakce měnit. Než začnu reagovat tak, jak si vědomě vyberu z pocitu bezpečí. A ne automaticky z pocitu ohrožení.

No a jak u druhých? Jak reagovat na jejich toxické chování?

☯ Základ je, že si všimnu, že ten druhý manipuluje, má narcistický rys, používá nějakou strategii.
Ve chvíli, kdy si toho všimnu, ztratí to nade mnou moc.
Neberu si to osobně – neztraní mě, že je uražený, že vyčítá, že tlačí.
Vidím jen jeho zraněnou nevědomou reakci a pocit ohrožení.
A v tu chvíli už jasně vidím, že to není nic o mně, nic proti mně. Že mě to nijak neohrožuje.
Je to o něm – o jeho zranění.
A v tu chvíli už nemusím druhého odstřihávat, trestat, vylučovat ze společnosti…

☯ Ale mohu si držet svou hranici – jen se s laskavostí odstřihnout z jeho vznikající sítě:

⚪ „Takhle jednat nebudu, jestli si o tom chceš promluvit, tak až se oba uklidníme“
⚪ „Tohle je můj pocit – nebudu diskutovat o tom jestli je správný, prostě to tak cítím.“
⚪ „Tohle je tvůj pocit a nevypovídá nic o mě – můžeme se dohodnout jak věci udělat abychom z toho oba příště měli jiné pocity.“
„Není to ničí vina!“
⚪ „Ráda Tě nějak podpořím, ale tohle poslouchat/dělat nechci!“
⚪ „Mám pocit, že na mě tlačíš, co vlastně doopravdy potřebuješ?“ apod.

Tohle mění pravidla hry!

Doslova druhé straně říkám: „Vidím, že se mně snažíš někam dostrkat a nenechám se! Zkusme to spolu jinak!“

Ovšem neříkám to v energii boje a zběsilé obrany, v duchu: „Ty jsi zlý manipulátor a na mě si nepřijdeš!“, nýbrž v klidu a laskavě.

Ze svého středu, kde cítím, že mě nic neohrozí a tak nemusím vytahovat nejvyšší zbrojení.

A když se na držení hranic a čistou komunikaci necítím. Ještě v tom nejsem zpevněná, bojím se, že si hranice neudržím, necítím se v bezpečí, nemám na to energii apod., mohu prostě z té situace odejít.
Odcházím a vím, že se nenechávám motat do sítě.

Volím si vědomě svou reakci (i když je to zatím „jen“ odchod ze situace) abych se udržela v bezpečí před jeho nevědomou reakcí.

Ovšem celé to mohu udělat laskavě a v klidu. S pochopením a soucitem.

S vědomím, že to není chladnokrevně naplánávaný komplot z jeho strany, ale jen palba z podobné ohrožené pozice v jaké jsem já sama.

Že jsme všichni vlastně na jedné lodi.

Že jsme všichni jsme trochu manipulátoři a narcisti .
Že jsme všichni jsme padouši i oběti zároveň.
Že všichni hrajeme v tom stejném dramatu!
A když tohle prohlédneme, můžeme to přeseknout.
Můžeme to drama zastavit jednoduše tím, že vymažeme rozdané role.

Nebude žádná oběť a žádný padouch.
Jen lidé, co se snaží naplnit své základní lidské potřeby a zatím se to nenaučili dělat jednoduše.
Lidé co jsou zatím nuceni hrát svá dramata – (protože drama je něco, na čem jsme fyzicky závislí a tak ho vlastně podvědomě vyhledáváme…ale o tom zase někdy jindy :))

Prozatím postačí když ta dramata dokážeme prohlédnout a vystoupit z přidělených rolí.
Přestat hrát a začít naše jednání projasňovat, tak, aby bylo co nejkrsytaličtější.
A tím tuto schopnost začneme přirozeně rozvíjet i u ostatních.

Takže zvědomění těch toxických principů a strategií je super, ale ne jako nástroj k odsouzení a oddělení těch „zlých“ ze společnosti, ale k větší přítomnosti sami v sobě i ve vtazích k ostatním.

Je to vodítko nejen k obraně, ale i k růstu.

Když na to půjdeme takhle z obou stran, pak se nám bude mnohem snáz rozpoznávat toxické jednání – a nenechat se to do něj už vplést, ale ani do něj vplétat jiné.

Není tedy třeba hned všechny lidi s těmito rysy důsledně odstřihávat nebo se ostře vymezovat.
Nepomůže to ani nám ani jim.
Způsobíme tím ještě větší odcizení, které ve výsledku pokřivuje osobnost.
Nedáme tím nikomu do ruky laskavý ale přitom účinný nástroj na to jak sítě přetrhnout a nevytvářet.

A hlavně pokud bychom se nechali naverbovat do boje, způsobovali bychom i sobě pocity viny. Protože ono to samozřejmě není nic jednoduchého se z takévo toxického vztahu začít vymotávat. Jedeme v nich léta. A tak když si přečteme texty, které radí okamžité odstřižení a důsledné držení hranic, můžeme si začít vyčítat, že jsme slabí, že to nedokážeme:
„Zase jsem si nezvládl/a držet hranici!“
„Měl/a bych to už ukončit/ odrřihnout tu osobu ze svého života!“

Jenže nic není tak jednoduché (a často ani tak jednostranně černobílé). Proto je mnohem lepší ta postupná cesta uvědomování. Postupné práce na vnitřním bezpečí a novém výběru reakcí. Projasňování komunikace směrem ke krystalické transparetnosti.

Ta postupná cesta je laskavější ke všem zůčastněným, včetně nás samotných.

.

POZOR!

Nepopírám, že existuje určité procento skutečně nemocných, chladných sociopatů, které své chování takto plánují, ovšem na ty se tento článek nevztahuje.
Tyto jedince potkáme velmi výjimečně.

A i tak jsem přesvědčená o tom, že i oni jednají tak, jaká je jejich nejvyšší a nejlepší možnost. Jinou možnost nemají, jinam je jejich nervový systém nepustí. Proto by se ale samozřejmě měli snažit vyléčit, aby se pro ně staly dostupné i jiné možnosti chování a jednání.

Ale pokud máme vztah s někým, kdo svou manipulací či narcistickým jednáním ohrožuje naše zdraví (ať už psychické či fyzické) pak samozřejmě není na místě pročišťování komunikace, ale

ÚTĚK DO BEZPEČÍ

A ODBORNÁ POMOC!

Tento článek mluví hlavně o běžných mezilidských vztazích, protože i ty jsou těmito narcitickými a manipulatvními rysy prorostlé. A když je pročistíme, pak nám i ti skutečně nemocní jedinci budou svítit jasněji na výstrahu.

Abys už nevstupovala do toxických vztahů a mohla začít krystalizovat své jednání, je třeba být

V SOBĚ PŘÍTOMNÁ…

Lidé často chodí na terapii kvůli lidem, kteří by měli chodit na terapii…

Ráda Tě provedu ke středu Tvého klidu.

Další články

Youtube kanál

Praktické tipy pro lepší každodenost:

„Štěstí je dovednost a dá se naučit!“