Kolo roku

Věřím, že celý život je rituál. A přesně tu myšlenku se taky snažím šířit a hlavně žít. Tak, aby každý den, celý život, byl vědomé zastavení a posvátné prožití přítomného okamžiku.

Ale jsou dny v roce, které nás k zastavení a prožívání vedou a pobízejí tak nějak samy. Záleží v jaké kultuře jsme vyrůstali, jaké náboženství jsme se rozhodli (nebo byli nuceni) následovat…

To se bude lišit, ale v každém náboženství i v každé kultuře takové dny jsou. U nás to jsou nejčastěji Vánoce, někdo ještě slaví i Velikonoce, ale jinak nám jich v naší kultuře příliš nezbylo. A přiznejme si, že ani ty, které slavíme, neprožíváme většinou nijak zvlášť přítomně. Tak třeba takový Silvestr to je vyloženě soutěž o to, kdo bude nepřítomnější…:-) Ostatními svátk se spíš snažíme proletět, už aby ten shon byl za námi a mohli jsme zase vydechnout…

Tento fakt je přinejmenším smutný. Místo setkávání se s blízkými a prožívání slavnostních okamžiků se hroutíme pod stresem konzumu, shonu a módního diktátu. Týdny předem jsme našponovaní. Snažíme se mít dokonale prostřený stůl jako z časopisu. Nakoupit vechny dárky, na které běžela reklama. Uklidit jako ze žurnálu. Upéct všechny druhy cukroví. Sehnat všechny možné pochutiny…a pak roztrháme papíry, nacpeme se k prasknutí a Vánoční kouzlo splaskne jak mýdlová bublina. Zbudou jen potíže s trávením, kila navíc a k tomu spousta odpadků.

Není divu, že některé rodiny už došly tak daleko, že se rozhodly svátky neslavit vůbec. Jenomže to mi připadá snad ještě smutnější.

Nejenom, že jsme si nechali vzít dny určené k rozjímání, zastavení a k setkání s blízkými, ale navíc jsme se totálně vykořenili z tradic, zvyků a obyčejů. Z opěrných bodů našich předků. Snažíme se mít klid a nedělat si starosti s oslavami, ale dojdeme tím spíš než ke klidu, k velké šedé apatii. Čas se stane úplně lineárním. Už nebudou žádná zastavení během roku. Nic ozvláštňujícího, nic svátečního. Jen dlouhá řada dnů, stále stejných, opakujících se…až do smrti. Dlouhá nudná přímka.

Ale co se zase přestat svátků bát? Pozvat je zpět do života a dát času zase trochu přívětivější podobu… Tu cyklickou!

Ano, jistě, příklad ze shora byl trochu přehnaný. Zůstane nám přece (když zastavíme ekologickou krizi) ještě střídání ročních období, které čas činí taky cyklickým. Ale dodat si do života více slavnostních okamžiků je, alespoň z mého pohledu, cesta k větší spokojenosti, harmoniii i naplnění. Jen je potřeba svátkům a oslavám vrátit ducha.

Odebrat jim tu reklamní velkolepost, nádech prodeje a konzumu. A hlavně odstranit tu touhu po dokonalosti a stres. A místo toho jim vetknout život. Trochu nedokonalý, ale přítomný a zklidňující. Slavnostní, ale harmonický. Dodat jim ztracenou hloubku a smysl. Dodat jim zase příchuť blízkosti a propojení.

Zastavit se a spočinout.

Dát si čas k rozjímání a kontemplaci i k radosti a lehkosti

Ale jak na to?

Každý si musíme najít tu svou cestu. Já bych ráda ukázala tu moji, která mě vlastně přivedla i na cestu rituálů a vůbec celou mou „velkou cestu“ 🙂 Vnímej ji jako inspiraci, určitě bych nerada někomu nutila nějaké směry, nebo pohledy. Zdůrazňuji, že každý si musí najít, co sedí právě jemu.

To, co dodalo hloubku a posvátnost mému životu je tzv.“kolo roku“.

Kolo roku rozděluje rok do období podle slunečního cyklu – tedy slunovratů a rovnodenností. Podobná „kola“ jsou známa z původních amerických, keltských, tibetských i indiánských tradic. Přijaly ho také novodobé směry jako neopohané, wiccané aj.

Čtyři svátky tedy vychází z pohybu Země okolo Slunce – zimní a letní slunovrat spolu s jarní a podzimní rovnodenností.

Další čtyři svátky pak souvisí s děním v přírodě a jejími přirozenými rytmy.

Zaujala mě například zmínka o tom, jak se určoval datum svátku Beltine, který u nás známe spíše jako pálení čarodějnic, nebo první máj. Datum jeho slavení určoval druid. Oslava započala v okamžiku, kdy druid nalezl první kvítky na větvích hlohu.

Konkrétním svátkům se ale dnes věnovat nechci. Myslím si totiž, že každý z nich si zaslouží samostatný článek.

Chtěla jsem jen přiblížit jak moc je kolo roku spojené s cykly přírody.

To z něj právě činí dokonalý záchytný bod, hodící se jak pro neopohana, tak pro křesťana nebo muslima. Pro černého, bílého i proužkovaného. Zkrátka kolo roku vnímám také jako prvek propojující a mírotvorný, zbavený všech předsudků a jakýchkoliv kulturních, národnostních nebo náboženských nánosů.

Já vycházím hlavně z keltských a slovanských svátků, protože jsem se to tak učila před lety v mém kněžkovském výcviku a stále cítím, že toto pojetí je mi nejbližší. Do rituálů však občas zakomponuji i něco od indiánů, nebo germánů, nebo třeba z wicci, často do nich dávám prvky, které jsou prostě jen moje…zkrátka vybírám si ze všech směrů jen to, co sedí právě mě, případně těm, pro které rituál připravuji. Tím chci říct, že je v tom svoboda. Každý název i pojetí svátku má svou alternativu v různých tradicích a lze si je tak přizpůsobit podle svých preferencí a pocitů. Tak aby seděl právě Tobě a Tvé rodině.

Než přejdu k povídání o jednotlivých svátcích, což budu dělat průběžně během kola roku, tak jak budou přicházet, chci ještě poukázat na další paralelu kola roku, která mi připadá fascinující. Je to propojení s cyklem lidského života.

Jaro, období mládí a nových začátků. Radosti z přežití zimy (porodu nebo bezčasí ve světě duší) a období naděje. Jiskřička života, která se pod posledním sněhem probouzí k životu. Mládí, které má sílu rozbít led, puknout semínka a vystrkat nad zkřehlou zem stonky prvních jarních květin.

Jarními svátky jsou: Jarní rovnodennost – Ostara a 1.máj/čarodejnice – Beltaine

Léto jako plnost života. Plodnost a hojnost. Dary přírody, které nám zajišťují přežití. Úroda symbolizující obětavost rodičovského období života, plnost těhotného břicha a mlékem nalitých prsou. Žár a teplo mateřské lásky.

K letním svátkům patří: Letní slunovrat – Litha a Dožínky – Lammas

Podzim přinášející druhou várku úrody. Vonící mokrou hlínou a spadaným listím. Vůní moudrosti a pochopení. Doba stability a jistoty. Propojení se Zemí i drahými kameny v ní. Část života, kdy jsme nalezli poselství ukryté hluboko v útrobách. Ještě jsme plní žvota. Známe své hranice a umíme je s laskavostí komunikovat. Víme kam míříme a slavíme vrchol svých úspěchů. Je to magický čas hlubokého procitnutí do tajů života.

Na podzim slavíme: Podzimní rovnodennost – Mabon a Dušičky – Samhain

Zima, která pokryje zemi sněhem a ledem. Dlouhé temné noci, které nás vedou do nitra naší duše. Ke zklidnění a roozjímání. Do energie stáří a moudrosti. Ledový vítr, který nás propojuje s esencí našich předků, se světem duší, z něhož pocházíme a kam míříme. Čas naprostého zvnitřnění a ticha

Zima pak přináší tyto svátky: Zimní slunovrat – Yule,  který slavíme jako Vánoce a potom  Imbolc – Hromnice.

Tato propojenost mě nepřestává fascinovat. Jak moc je náš život cyklický.

Den a noc.

Roční období.

Smrt a znovuzrození.

Ať se nám to líbí nebo ne, kolo roku má vliv na nás všechny. Ovlivňuje náš denní rytmus, energii i psychiku. Pokud se rozhodneme proti těmto změnám bojovat a snažit se být stejně výkonní po celý rok, nejspíš brzy pocítíme velký pokles životní energie a elánu.

Když se ale vědomě propojíme s těmito s cykly, budeme s nimi více v souladu a tolik nás nezaskočí. Možná úplně zmizí nepřirozený fenomén jarní únavy. Ten pochází právě z toho, že nerespektujeme zimní období. Že se snažíme být pořád stejně výkonní.

Pořád stejní.

Udělat z času lineární, pořád stejný, nevýrazný proud.

Jít proti přírodě.

Neztišit se v zimních nocích.

Neponořit se do hloubek duše.

Snaha zářit jako v létě si pak vybírá daň v podobě jarní únavy.

V době, kdy bychom naopak měli cítit příval energie a radosti.

V neposlední řadě pak kolo roku přináší to kýžené vědomé zastavení. Ten rituál!

Zastavení se.

A to hned osmkrát do roka.

Zhodnocení toho, co se nám povedlo, za co jsme vděční.

Ohlédnutí se za událostmi, které nás potkaly.

Zrevidování naší cesty – kde jsme teď a kam chceme směřovat v dalším období.

To nám pomůže srovnat vnitřní kormidlo a dostat svůj život více do souladu s námi samými. Tedy žít vědomě a přítomně.

 Žít svůj život jako rituál!

PS 2: Kždé období nás pojí s určitým archetypem odbodbí lidského Života. Cyklus roku se tam propojuje s větším cyklem -cyklem lidského Života – smrti – Života… Všechny tyto archetypy tedy máme v sobě uložené a všechny nám přináší nějaké dary. 

V Kouzelné cestě Časem se můžeš propojit se základními archetypy kola roku i kola lidského života a tyto dary objevit a začít používat v běžných dnech…