JAK ODPOČÍVAT EFEKTIVNĚ?
Proč máme pocit viny, když si chceme na chvíli jen sednout? Proč si ke „chvilce pro sebe“ bereme mobil? A co se stane, když si dovolíme opravdu NIC nedělat?
V článku tě čeká zamyšlení o odpočinku, který není produktivní – ale je naprosto zásadní.
Třeba v něm najdeš i kousek sebe…
🎧 A pokud raději posloucháš, tady ho najdeš jako audio na ytb
Proč čumíme do mobilu nebo počítače když si chceme odpočinout?
Máme totiž podvědomě zakořeněné že odpočinek je vlastně ztráta času.
A taky, že je jen za odměnu. Dovolíme si ho až když je všechno hotovo. Jenže to není nikdy…
Uvěřily jsme, že jen tak „být“ je neefektivní a že nicnedělání je jen pro flákače. Je to něco co by se nemělo. Jen tak sedět nebo ležet a nedělat nic.
Pro některé lidi je to až rebelské.
NIC!!
V době posedlé produktivitou máme špatný pocit z odpočinku!
Ale protože jsme lidé, ne produktivní stroje, tak odpočinek bytostně potřebujeme.
A tak si teda chvilku lehneme nebo sedneme a abychom měli pocit, že děláme aspoň NĚCO, vezmeme si telefon, nebo notebook…
a NĚCO tam děláme….
Můžeme si třeba zatím promazat emaily, nebo odpovědět kámošce na zprávu, objednat nákup, nebo vyhledat nějaké informace, které jsme stejně potřebovaly…
jasně, zabijeme dvě mouchy jednou ranou!
Tělo si odpočine, ale nikdo na mě nemůže ukázat, že nedělám nic. Všichni jasně vidí, že dělám!
Mám tedy obhajobu! Vizuální pro okolí. I tu hlavní a nejdůležitější.
Pro sebe, pro svou mysl.
„Neležím tu jen tak! Efektivně využívám čas.“
To je přece v souladu s náboženstvím naší doby.
Efektivně-produktivní dokonalismus.
„Jedu. Makám. Tak co jako?!“
Jenže ono tohle makání u odpočinku je dobré jenom k té jedné věci.
K uklidnění naší mysli, abychom si nemusely přiznat, že vlastně opravdu „jen“ odpočíváme.
Jinak je krajně neefektivní.
Jednak většinou neuděláme vůbec nic světoborného. Maximálně tak promažeme ty maily nebo něco jiného podobně nedůležitého a navíc to uděláme mnohonásobně pomaleji, než kdybychom to dělali v jiné náladě a naladění. A s jiným záměrem.
Řečeno neezotericky – kdybychom to dělali ve chvíli, kdy se rozhodneme, že teď máme vyhrazený čas a náladu pro to, abychom si promazaly maily, objednaly nákup, nebo vyhledaly informace o barefoot botičkách pro dítě.
Takže tu jednu mouchu, kterou jsme myslely, že zabíjíme, vlastně necháváme pořád bzučet přímo u hlavy.
A tu druhou taky.
Totiž tu druhou nejenže necháváme bzučet, ale ještě ji poskytujeme výživnou potravu, aby mohla bzučet víc.
Totiž když máme pocit únavy, ve většině případů to není tak, že by stačilo nechat odpočinout jen tělo. Ve většině případů potřebuje odpočívat hlavně naše mysl. A tím, že si k lehu přidáme čumění do mobilu nebo počítače tu mysl jenom dál a dál zahlcujeme a unavujeme.
Výsledek? Po půlhodině „odpočinku“ jsme unavenější, zahlcenější a otrávěnější, než předtím. Nic jsme vlastně nevyřešily, nevyřídily a ani jsme si neodpočinuly..
Pokud jsme vnímavé k sobě a k tomu jak se se svým životem nakládáme, pak nám dojde, že jsme právě ztratily půl hodiny svého života. A v důsledku toho jsme ještě zpruzeleší než před „odpočinkem“.
Pokud jedeme na autopilota, tak nám to vědomě nedojde. Ovšem dojde to našemu podvědomí, které volá po tom, abychom ho nějak utišily:
„Podívej, jsi unavená, zpruzelá, ztratila jsi čas, jsi neefektivní…JSI ŠPATNĚ!“
křičí na nás podvědomí a hned nabízí řešení, které má zapsané jako nejjednodušší:
“…pomoz si…to by chtělo cígo/kafe/čokoládu…bude ti líp, zvládneš dojet ten den do konce ať si pak večer můžeš konečně lehnout!“
A tím dál roztáčíme svoji autopilotní jízdu životem, křeččí kolečko se zastávkami:
Je mi blbě – Uteču od sebe – Jsem odpojená a ztracená a je mi z toho blbě – Uteču od sebe…
Tahle linka jezdí pořád dokola a stejně jako odpočívání s telefonem nebo počítačem ani ona nikam nevede. To je ale zase na jiný článek…:)
Pojďme si tedy příště až budeme citit únavu, úplně normálně odpočinout.
Pojďme k sobě být upřímné a přiznat si, že se sice trochu bojíme, že když nebudeme chvilku dělat nic, tak nám spadne celej svět na hlavu.
A zárověň pojďme být odvážné a risknout to.
Uvidíme, že když chvilku děláme NIC, tak se nestane vůbec NIC.
Poznáme, že si to úplně v klidu můžeme dovolit.
A hlavně poznáme, že dělat nic je mnohem efektivnější, než by se mohlo zdát.
Řečeno seberozvojo-ezo hantýrkou: Pojďme si vědomě vymezit čas, kdy odpočíváme.
Řečeno polopatě:
1) Je toho na mě moc, jsem zpruzelá, vybuchuju, nebo se cítím unavená..
2) Ok, PŘIZNÁM SI TO a…odpočimu si.
3) Bez výčitek, že bych měla dělat aspoň NĚCO si prostě jen sednu, zavřu oči a dýchám. Nebo se protáhnu…
Někdy stačí i tři minuty, někdy půl hodiny…
Zkoušej to! 🙂
Je to přelomové!
Přestat se bát dělat NIC.
Přestat se bát být k sobě upřímná, a přiznat si, že jsi člověk a že to je nejen Tvá bytostná potřeba, ale také Tvé výsostné právo.
Pojď změnit svět a ukaž mu, že je to naprosto normální.
Okolí zjistí, že když jsi opravdu odpočatá, jsi nakonec efektivnější a produktivnější…
A taky milejší a šťastnější…
A přidá se.
A jednou my, nebo aspoň naše děti budou žít ve světě, kde se nebudou muset
schovávat za mobil, nebo počítač, když budou cítit potřebu odpočinku.
Takovéhle sabotéry a hlasy v hlavě, co si táhneme z dětství a co nás brzdí nejen v kvalitním odpočinku řešíme důkladně třeba v kurzu Čas na Život, kde se učíš kouzlit s Časem, tak abys ho už vždycky měla dostatek 🙂
No a úplně do hloubky na tyhle hajzlíky v podvědomí svítíme na individuálním sezení, tak pokud Tě nějaký v něčem brzdí, mrkni a zabookuj si sezení 🙂
Ráda Tě provedu do středu Tvého klidu…
Další články
5 cest jak se dostat z hlavy do těla
Jak být v těle? Toť otázka...Možná jsi mnohem častěji ve své hlavě, než v těle... Není divu. jako společnost tak fungujeme. Kvality rozumu se cení více. Být v těle je často dokonce nežádoucí. Tělo je je moc živočišné, moc divoké...má potřeby, které nejsou v...
Jak být v těle? Tělo jako Tvůj průvodce!
Propojení s tělem - jen tak Tě může vést...Víš, že Tvé tělo Tě může vést a pomáhat Ti s rozhodováním nejen v běžných věcech, ale taky v důležitých životních situacích? Že Tě může propojit s Tvou duší? Jak to zařídit? Jak být v těle? Čti dál... Minule jsme začaly...
Jaké by to bylo kdybys mohla čas přetáčet jako videokazetu?
Autopilot - dá se čas vyhazovat jako odpad? Přetočit všechno nudné, otravné i stresující...? A neděláš to náhodou? Blbost! Jak bys to asi dělala? Jednoduše, děláme to občas všichni - pojď si přečíst jak. A co si tím můžeme způsobit? Znáš film "Klik – život na...
Zneužívají bohové času návykové látky? (Chronos a Kairos 2)
Zneužívají bohové času návykové látky?Dva rozdílní bratři. Oba mají své dary, ale i svoje chyby! Jaké? A na koho se teda spoléhat? Dá se ohýbat čas? A jak? A jak dopadl experiment s Kairosem, nicneděláním a vnímáním času? Minule jsem Ti představila dva bráchy –...
2 druhy času – Chronos a Kairos
Víš, že existují dva druhy času?Každý z nich je jiný, ale oba dva potřebuješ znát, abys svůj čas dokázala plánovat, i si ho užívat. Jsou to dva bratří rozdílní jako den a noc, ale základ všeho je oblíbit si nějakým způsobem oba dva a usmířit je mezi sebou, a...
Zastavení jako časová investice
Zastavení jako časová investiceV minulých článcích jsem se Tě snažila zpomalit. Možná už to se Ti zdálo moc.... Ale pokud jsi to aspoň na chvilku vyzkoušela, už víš, jak je to skvělý! Takže teď půjdu ještě dál! Cože? Ještě víc zpomalit? Ne,ne... ZASTAV SE!Tak a...
Když pospícháš, zpomal!
Když nestíháš, zpomal!To jo, to se to řekne, co? 😉 Ale když máš práce nad hlavu... ...a připadá Ti, že když zpomalíš jen o píď, tak Ti všechno na tu hlavu spadne! Tak to zkus, zakrej si hlavu klouboukem, kdyby náhodou... a čekej jestli to padá...Aha! Nic se...
Zpomalení jako základní hodnota ve všech oblastech života
Zpomalení - základní hodnota ve všech oblastech životaSvět se zrychlil. To je nepochybný fakt. Myslím, že to začalo zhruba někdy kolem průmyslové revoluce. Lidi byli nadšený, že všechny běžné činnosti, které dříve zabraly celé dny, dokážou stroje mnohem...

