Zneužívají bohové času návykové látky?

Dva rozdílní bratři. Oba mají své dary, ale i svoje chyby! Jaké?

A na koho se teda spoléhat?

Dá se ohýbat čas? A jak?

A jak dopadl experiment s Kairosem, nicneděláním a vnímáním času?

Minule jsem Ti představila dva bráchy – Chronose a Kairose.

Přimlouvala jsem se za důležitost obou. A za to, že pro správnou organizaci Tvého času, je potřeba se kamaradit s oběma.

I když Kronos se tváří nepřístupně, jen díky němu můžeš plánovat.

Jeho bych přizvala k zapisování do diáře a požádala bych o pomoc se strukturováním času.

Jenže když je těch termínů v diáři nějak moc, začínáme mít pocit, že se Kronos začne nějak podivně houpat a mihotat. Jako by se roztáčel.

S každým dalším úkolem, termínem nebo cílem máme pocit, že se zrychluje. Až najednou kolem nás sviští, jako by v tom svým upjatým kanclu tajně šňupal koks.

Největší z nich je asi to, že jsou relativní.

Nebo spíš naše vnímání je může chápat velmi relativně.

Když je toho v diáři moc, začneme pracovat rychleji. Abychom to všechno stihly. A tím se zrychlí i naše vnímání času. Svištíme s Kronosem od jednoho úkolu k druhému. Vnímáme jen ty úkoly. Vůbec si nevšimneme, že vedle prochází Kairos s konvičkou horkého čaje.

Nemáme na něj čas!

Naše vnímámí se stane tak relativním, že dokonce zapomeneme, že náš čas je omezený zdroj! A tak se nám taky může lehce stát, že se s Kronosem prosvištíme až ke konci…

Aha, najednou blik. Všude tma.

Dosvištěla jsi!

A stálo to za to?

Jsi šťastná, že jsi splnila všechny ty úkoly?

Asi ne…

A proto je tak důležité občas nechat Kronose zavřeného v kanclu, ať si tam šňupe co chce, a zajít s Kairosem na čaj.

Kairos má moc všechno najednou zpomalit. Čas s ním plyne klidněji.

Není to tím, že by nám najednou nějaký přibyl, ale tím, že ten co máme najednou prožíváme.

Jsme Tady. Jsme Teď.

A tady opět mé oblíbené: „Čas nemůžeme nafukovat, ale můžeme ho prožívat. Zvýšit jeho kvalitu!“

Takto právě funguje i jeden z principů čarování s časem.

Najednou zjistíme, že čas je tak relativní, že ho můžeme ohýbat!

Určitě to znáš.

Dny, kdy sedíš celý den u počítače, protože už to musíš dodělat – je termín! Vedle Tebe podupává Kronos, ale z Tebe nevyleze nic kloudnýho. Osm hodin prosvištělo a Ty jsi nestihla nic.

Další den se ale kolem stolu mihne Kairos, Ty se chytneš jeho kouzelného vlasu a za dvě hodinky uděláš práci za několik dní.

Ale bylo by dost blbý kdybychom byly závislé jen na těch dvou. Nejsme princezny, co čekají na vysvobození. Jsme královny a tvoříme.

A tak jsme z pozorování střídání těchle dvou chlapů, přišly na to, že ohýbat čas můžeme i samy.

To, co mi pomůže dosáhnout stejného výsledku – tedy více udělané práce za méně času, je moje pozornost, tedy vlastně prožitek té činnosti v plné přítomnosti!

Když si vědomě vytvořím časové okno, kdy sama sobě slíbím, že se budu věnovat právě tomuto. Nebudu ani akcí, ani pozorností odbíhat k ničemu jinému, pak se mi pravděpodobně povede chytit flow a ohnout tak čas.

A nemusím čekat až se hipíkovi zachce mě svést na ocásku. 🙂

Jak už jsem řekla, oba bratři mají své mouchy.

Dokázala to jedna zahraniční blogerka, slečna Wojciechowski, která se snažila vrátit k hojnosti času, kterou kdysi měla, tím, že nedělala NIC. Experiment, který popsala na svém blogu spočíval v tom, že pouze meditovala, psala si deník a četla. Ale přes všechno nucené nicnedělání se jí experiment nepovedl. Jak sama říká: „Nepodařilo se mi výrazně zpomalit vnímání času.“

Nejde jen o to válet se s Kairosem na louce. On pak totiž, stejně jako jeho bratříček, začne taky relativizovat.

Začneš se v něm jakoby rozplyzávat. Všechny ty cíle a termíny se tak nějak otupí, ztratí obrysy. Ztratíš směr.

Kairos se labužnicky protáhne a zapálí si veliký brko.

A Tvůj čas se začne rozmazávat.

Začne Ti protýkat mezi prsty stejně jako když jsi lítala s Kronosem.

A tak i eperiment slečny Wojciechowski, skončil poznáním, že nemůže spoléhat na ty dva relativní prince. Ale musí se chopit opratí sama. Došlo jí, že je potřeba si lépe určovat priority.

Nenechat se vláčet charismatem ani jednoho z bratrů, ale sama určit, co potřebuje udělat s časem, který má.

Takže, jak říkám, nespolíhej na ty dva týpky.

Každej z nich má svý mouchy.

Každej z nich má svý klady.

Ale nejdůležitější jsi TY!

A nejde jen o to, nemít nic na práci,nebo neopak nelítat.

Ani samotné určení priorit ještě není všechno!

Je třeba postavit času 3 pevné hráze, které Ti představím na webináři.

Jen tak budeš moct přestat spoléhat na dva pochybný týpky a začít sama čarovat se svým časem!