Snažíš se pořád zaplnit to prázdno, které cítíš?

Zkus spiritualitu všedních dní!

Co to je? Zase nějaké „ezo“?

Možná ti spiritualita nic neřáká, možná ji máš zašpuntovanou do kolonky něčeho divného a absurdního s hanlivým nápisem „ezosračky“,

Možná ale že tě spiritulalita dávno volá a víš, že je to cesta zpátky k sobě…

….nebo Tě prostě něco volá…protože tak jak žiješ teď to není úplně….naplňující….?

A ve všech přpadech jsi tu správně!

Pokud chceš žít svůj život naplno – užívat si každý jednotlivý přítomný okamžik, cítit v sobě (zase) lehkost, klid plnost a štavnatost.

Pokud už si nechceš už si jen tak svůj život proklouzávat mezi prsty.

Nemuset se vypínat a utlumovat, abys necítila prázdnotu, nudu, šeď nebo strach a bolest…

Nebo se naopak něčím nakopávat abys zvládla a ustála stres a tlak každodenních povinností a vydržela zběsilé tempo očekávané společností.

Pak bude potřeba se na to téma podívat. Ono totiž, ať se nám to líbí ne, spiritualita je něco, co provází lidstvo už úplných počátků a je to přirozená součást života.

A nežít celou jednu část života je už z podstaty blbý…
Proč by sis jednu podstatnou část života odpírala?

Lidé jsou nejen emocionální, racionální a tělesní. Jsou také spiruítuální.

Tu součást v sobě máme a můžeme jí buď přijmout a zkusit JÍ ŽÍT, zařadit jí do normálního běžného Života….

….a nebo se teda budeme muset smířit s tím, že nám v tom Životě bude k**** něco chybět!

A pro mě za mě tomu ani nemusíme říkat spiritualita, pokud je to n nás „moc“. Říkejte tomu jak chcete, ale hlavně to žijte – protože to je to, co nám dnes chybí…

A co si pod tou spiritualitou vlastně představit?

Pro mě to jsou dvě hlavní části:

☯︎ Vědomá práce s energií

☯︎ Důvěra ve vyšší vedení

Zní o hrozně ezo, co?
Ale není…koukej… 🙂

Není to vůbec nic tajemného, je to něco co už stejně dávno v Životě máme. Začněme tou energii.
Pro mě jde totiž o práci s myšlenkami či emocemi, napojení se na své tělo…vědomé prožívání toho, co se v nás samých či okolo nás děje. A ono se to stejně děje – ať už na ezo či spiritualitu hrajeme, nebo ne.
Stejně máme emoce, stejně máme myšlenky, stejně máme nějaký vnitřní svět – ten na nás má neoddiskutovatelně veliký vliv – chováme se podle našich myšlenek, rozhodujeme se podle nich a tím je vlastně necháme ovlivňovat celý náš život – záleží jen na tom jestli je necháme ovládat nás podvědomě nebo jestli si je začneme uvědomovat a ovládat my je.
Emoce ani myšlenky nejsou vidět, ale tvoří to jak se cítíme –
energii jakou cítíš v sobě a jakou na základě toho šíříš ven.

— více do hloubky o tom v článku proč je práce s energií práce s hmotou – připravuje se.

Taková energie bývá někdy až hmatatelná. Na tom se asi shodneme. 🙂

A pak naše myšlenky. Ty na nás mají neuvěřitelný vliv. To už se dneska ví. Ovlivňují doslova celý náš Život – protože žijeme podle toho, jakým přesvědčením věříme.

Od toho se odvíjí naše sebevědomí, naše vůle, ochota i chuť pouštět se do nových věcí, riskovat, objevovat a tedy otevírat se novým příležitostem.

Zkrátka se dá říct, že neexistuje nějaká objektivní realita – ale že si každý tvoříme tu svou – podle toho jak o věcech/událostech/lidech a vztazích s nimi a hlavně o sobě samých smýšlíme.

Což nám dává obrovskou moc, pokud tuto energii uchopíme vědomě.

Na druhou stranu nás to příšerně svazuje pokud tuto energii necháme jen mírnyx-týrnyx bloumat naším (ne)vědomím a cloumat naším Životem.
Ano, myšlenky jsou tedy energie.

Ovlivňují nás – celý náš život, presto, že je nevidíme! 

Práce s myslí je tedy vlastně spirituální, práce s emocemi je spirituální…práce na tom, abychom se cítily lépe je spirituální. Protože pracujeme s pocitem –

s energií, kterou máme v sobě a kterou vyzařujeme okolo sebe.

– ale přesto nám přijde divné, ujeté, nebo zbytečné se tím zabývat a radši to zašoupneme pod nálepku ezo.

A pak se cítíme blbě a nevíme co se životem tak se hezky zařadíme do toho stáda nespokojených před námi a říkáme si, že je to je asi normální, že to patří k dospělosti a že to nějak přežijeme – no to ne, ty vole!!!

Normální je žít, tak abych cítila tep svýho srdce, užívala si každou vteřinu a cítila, že žiju! V těch dobrých i v těch těžkých situacích.

Neustále propojená se sebou, s tepem života…

Přítomná!

A tohle propojení s tepem života nám může přinést jen obyčejná práce s energií – tedy uvědomování si sama sebe a svých pohnutek. V každém obyčejném dni.

V každém jednotlivém okamžiku.

To je spiritualita všedních dní. Úplně obyčejná, normální…

A pak je tu další část – ta možná víc „ezo“. Zatím jsme pořád mluvili o emocích či mysli. To ještě všichni uznáme, že…

Ale pak je tu je ještě Duše. A to už je vyšší level.

Většina z nás totiž právě tu duši necítí – a zase – ono to není nic pohádkového, nějaká duše…

Je to zase jen obyčejná přítomnost ve svém Životě.
Takový ten pocit spojení…

Extáze každodennosti.
Pocit vděčnosti a radosti z úplně běžných věcí.
Čisté bytí.
Je to pocit naplnění a smyslu, namísto běhání v křeččím kolečku stresu, zmaru a čekání až „jednou bude líp“.

Je to soucit a láska ke všem bytostem – ne oddělování, ponižování, strach nedůvěra a sarkastické obranné postoje tam, kde můžeme být zranitelné.

Je to pocit že vše, co se děje se děje přesně tak jak má. Pro mě. Čirý pocit bezpečí a důvěry v proud života. Plynutí a flow – ne neustálá snaha pořád něco řídit, kontrolovat a plánovat. Držet, tlačit, manipulovat, snažit se, dřít…
Je to jen o důvěře. S ní přijde (přejde) i to ostatní…

Více o důvěře najdeš tady a o tom jak jí začít pěstovat, zase  tady.

A všechno tohle můžeme mít, jen pokud nejen uznáme, ale plně procítíme, že člověk a jeho omezené chápání světa opravdu není vrchol všeho, co je v celém širém Vesmíru k vidění.

Pokud aspoň malinko pootevřeme dvířka své mysli a alespoň tam pustíme kousíček světla jiných pohledů, názorů, eventualit či možností…
Jedině, když začneme pomalu cítit, že v nás samotných je jákási složka, kterou nemůžeme plně uchopit rozumem.
A že ta složka je i kolem nás.
Že je to něco -ať už je to cokoli – co naše chápání přesahuje. Něco moudrého a neskonale láskyplného.
Ne něco vyššího, čistšího, lepšího nebo nedosažitelného.
Ale něco, z čeho pocházíme a čeho jsme neoddiskutovatelnou součástí…
Něco z čeho můžeme čerpat to bezpečí, přijetí, propojení, lásku, smysl, důvěru, flow…
A že to vůbec, ani malinko nemusíme chápat, ani organizovat, měřit či pojmenovávat, jakkoli klasifikovat nebo dokonce řídit.

Jen to JE.
Už jen tohle prosté uznání přinese neskonalou úlevu.
A pak už jen stačí tohle poznání přenést i do každodennosti.
Protože o tom to je – žít to vědomě a každodenně, v úplně obyčejných chvilkách – to nám přinese to zlepšení Života.
Ta Přítomnost v jeho chodu.

Uvolnění se do něj.
Ať už to nazveme ezo, nebo spirituální, nebo úplně jinak….
Hlavně to žít…

Protože když se budeme snažit jakoukoli svou část popřít či odmítnout, nutně někde budeme cítit prázdno po té urvané části.

A pak se budeme moc snažit to nahnat někde jinde.
Ať už na těle, které budeme nutit makat a držet diety a barvit mu vlasy a nehty a vyžehlovat ho do podoby, která mu (už) není přirozená. Abychom tu prázdnou část dohnaly tím, že dáme přehnanou (či spíše škodlivou) péči jiné části.

Nebo se budeme snažit to dohnat v úrovni pocitů – ať už tím, že budeme do toho těla cpát alkohol, nikotin nebo jiné látky (třeba „jen“ cukr), abychom aspoň něco cítily.

Nebo se budeme horem dolem cpát jídlem, abychom zaplnily tu prázdnotu.

Ujedeme si na promiskuitě či toxických vztazích, abychom cítily spojení.

Budeme pracovat od nevidím do nevidím, abychom našly pocit smysluplnosti.

Nebo si budeme ujíždět na čemkoli co nás utlumí (a nemusí to být jen sedativa, stačí ujet třeba na seriálech, abychom utekly od svého příběhu), abychom necítily radši nic. Abychom zapomněly, že cítíme odpojení, odtržení, že cítíme to prázdno…

Zkrátka se budeme snažit tu díru po té amputované části JAKKOLIV zaplnit. Ale nikdy ji nezaplníme tak kvalitně jako kdyby jsme žily, to co tam doopravdy patří!

A to náš vlastní Život.

Jeho VĚDOMÉ prožívání.

SPOJENÍ samy se sebou a se světem kolem.

Spiritualita všedních dní!

Takže pojďme tomu přestat říkat nějak pejorativně. Pojďme to „ezo“ přestat zašlapávat do země jako něco špatného a pojďme přestat tu nálepku ještě víc obalovat nějakými špatnými konotacemi.
Je to jen práce s věcmi, které nejsou vidět.
Jsme lidé – a součást lidství je nejen schopnost myslet a vědět, ale také prožívat a cítit.
Máme tělo a mysl, ale taky duši.
A to že ta duše není vidět, neznamená, že neexistuje.
Však víte jak to bylo s tou p****, že? Bolek Polívka tu naši taky nikdy neviděl a přesto věří, že jí máme 🙂

Proto jsem stvořila celý svůj projekt Život je rituál – protože rituál je pro mě  vědomé zastavení a prožití Přítomného okamžiku. A věřím, že vědomě prožít můžeme celý svůj Život.

Klíčem je Přítomnost – proto každý týden posílám do emailu tipy na to, jak se zpřítomnit a jak se v Přítomnosti udržovat.

Přidej se tady a zkus to taky, odhlásit se můžeš vždycky 🙂

No a pokud chceš rovnou jít hlouběji a ponořit se do Přítomného Života i do té magické důvěry,

zkus Rozzářit svou každodennost

začni minikurzem, nebo se rovnou ponoř do návazného velkého kurzu.