Když nestíháš, zpomal!

To jo, to se to řekne, co? 😉

Ale když máš práce nad hlavu…

…a připadá Ti, že když zpomalíš jen o píď, tak Ti všechno na tu hlavu spadne!

Tak to zkus, zakrej si hlavu klouboukem, kdyby náhodou…

a čekej jestli to padá…

Aha!

Nic se nestalo, co?

Minule jsem psala o tom, že nemusíme stihnout všechno, že může být fajn se zamyslet a pár věcí vyškrtnout, aby ten čas jen tak neprosvištěl, ale abychom ho prožily.

Jenže, co když prostě nemůžeš nic vyškrtnout?

Tak jednak tomu (už) nevěřím – dneska už vím, že tenhle pocit nám způsobují naše automatismy, sabotérci a vnitřní kritici…ale o tom zase někdy příště.

Dneska budeme hrát tu hru na to, že fakt NIC vyškrtnout nejde 🙂

Jde i potom čas prožít?

I když je celý den narvaný úkoly až praská ve švech?

Jde!

Když nemůžeš nic vyškrtnout, zkus alespoň dělat jen JEDNU věc.

Jasně, teď si nejspíš říkáš, že na to nemáš čas. Že toho musíš udělat tolik, že prostě musíš dělat víc věcí NAJEDNOU….

JENŽE!

Už můj děda vždycky říkal: „Když pospícháš, tak zpomal!“

Připadalo mi to pěkně praštěný…

Ale už to konečně chápu.

Když pospícháš snažíš se dělat všechno najednou, abys to stihla.

Jsi z toho nervní a všechno Ti padá, skleničky se rozlévají, věci se zapomínají doma a neskočí Ti do batohu…🙄

…uděláš víc chyb, které Tě ve výsledku stojí mnohem víc času…

A NEJEN to…

Jde to ještě dál.

Multitasking prý totiž umí jen asi 2% lidí!

My ostatní jen přepínáme mezi různými činnostmi. A každé to přepnutí nám odebírá mnohem větší kus energie, než kdybychom udělali jeden úkol v kuse, bez vyrušování. A až pak se vrhly na další.

To přepnutí je tak rychlé, že ho ani nevnímáš.

Ale zkus se na to zaměřit, kolik energie Tě to stojí, když přepínáš.

Mozek se soustředí na jeden úkol, dejme tomu psaní emailu.

Pak Ti zapípá upozornění na FB,  přečteš si co Ti kdo píše a tvůj mozek se přeladí úplně jinam. Rychle odepíšeš, ať to máš vyřešený…a pak běžíš zamíchat polívku.

Zjistíš, že nechutná tak, jak sis představovala a tak mozek začne pracovat na dalším úkolu – už třetím za poslední čtyři minuty!

Přemýšlí co nasypat do polévky, pak řeší kam umístit hračky, o které jsi zakopla při útěku k hrnci. A nakonec se vrátí k tomu mailu.

Jenže, kde jsi skončila? Co jsi chtěla napsat? Jaká byla ta poslední myšlenka před vyrušením?

Mozek mezitím řešil tolik dalších věcí, že od prvního úkolu úplně ztratil nit.

Takže mu trvá nějakou dobu se na to zase naladit, zase do toho dostat…

Čímž ztrácíš ČAS i ENERGII!

Jinými slovy „multitasking“ Ti sice dává pocit urychlení, ale ve skutečnosti Tě jen brzdí!

A to pořád není všechno!

Když to konečně dopíšeš, mohla bys mít radost, žes zvládla dokončit mail…

Jenže Ty máš pocit, že Ti to trvalo hrozně dlouho a žes nestihla NIC…

A já budu zlá.

Ano, opravdu jsi nic nestihla!

Přestože jsi napsala mail, odpověděla kámošce na FB, uvařila polívku, uklidila věci z podlahy a u toho možná ještě odpovídala na dotazy dítěte, u ničeho z toho jsi skutečně nebyla!

Nebylas tam Ty, jen úplně cizí a studenej autopilot.

Kdes byla Ty u všech těchto činností?

Mimo.

Vidíš, opravdu jsi nestihla NIC.

NIC z toho jsi neprožila.

Všechen ten čas byl sice produktivní (i když i to je diskutabilní, jak už víme), ale jinak naprosto ztracený.

PS: Brzy budu otevírat druhý běh kurzu Čas na Život!

Tam se, kromě jiného, učíme autopilota vypnout a místo toho zapnout SEBE!

Koukni…😉