Ostrůvky s trosečnicí

Taky to znáš?

Jeden den jsi nabitá zářivou energií. Jsi žhavou milenkou svému muži a zároveň veselou a hravou mámou pro děti. Práce jde od ruky. Domácnost Tě baví… Ale hlavně! Jsi dokonalá, nebo aspň dost dobrá, sama pro sebe! Svět je úžasný místo, možná stvořený primárně k tomu, abys v něm mohla zářit.

Jenže pak to všechno zhasne. Svět i Ty. Nezávisle na podmínkách okolo. Děti jsou pořád stejné, jen Ti přijdou otravnější. Chlap se taky nijak výrazně nezměnil, ale prostě Tě s*ere. Práce Ti padá na hlavu, doma bys to nejradši neviděla. Ani sama sebe bys nejradši neviděla. Zkrátka svět je tady jenom proto, aby Tě deptal.

Tak jakto, že když podmínky okolo jsou pořád stejné, Ty jsi jiná?

Jasně, jedna z věcí, které na to mají fakt mega vliv je Tvoje vlastní cykličnost. Ale o té tu dneska mluvit nechci…to možná zas někdy příště.

Já jsem si totiž v tom nejhorším období, někdy okolo spadnutí na dno a vykopnutí se na hladinu, všimla ještě dalších dvou zásadních věcí, které bych tu ráda posdílela.

Jednu z nich můžu ovlivnit jen nepatrně, ale tu druhou mám výhradně ve svých rukou. Přesněji řečeno ve své mysli.

Takže pokud jde o tu první, hůře ovlivnitelnou věc, jsou to takzvané “ostrůvky”.

Čas, který je jenom pro Tebe.

Chápu, že v podobných obdobích jako bylo to mé – kdy máš na sobě připoutaný libovolný počet řvoucích dětí, které nespí a za žádnou cenu se nedají odložit, natož pohlídat někým jiným – to půjde hůř. Přesto ale trvám na tom, že to jde.

Jasně nebude to protančená noc. Dokonce ani hodina jógy. A nejspíš to nebude ani půlhodinová meditace. Někdy to nebude ani rychlá sprcha, já vím…

Ale je potřeba mít neustále na paměti, že vždycky to jde. I kdyby šlo jen o pár sekund, když se vracíš od přebalováku k plotně.

Stačí nádech a výdech.

Zpřítomění.

Zvědomění toho, že jsi to pořád TY!

Ne máma, ne kuchařka, ne ošetřovatelka, ani vychovatelka…prostě TY!

Ta holka, kterou pořád ještě najdeš někde hluboko pod tím nánosem nervózního poběhávání, naštvaného syčení a unaveného vzdychání.

Ona tam je a čeká až si jí zase všimneš.

Možná se za tu dobu, co sis jí nevšímala trochu změnila.

Možná jí těžko rozpoznáš, ale až se jednou zase zhluboka nadechneš, tak se potkáte.

Poznáš jí podle toho, že ucítíš lehkost.

Jakoby na Tebě mrkla a řekla: “Já vím, je to k posrání těžký! Vím, že máš tak málo času, že jsi na mě skoro zapomněla, ale já tě neopustím! Jsem tady a čekám až se dostaneš na náš ostrůvek a zase se nadechneme společně. Hluboce a opravdově. Nadechneme se Života a poletíme. Nezapomínej na mě, PROSÍM!”

Jenže často na ni zapomínáš. Od rána Ti v hlavě jede co udělat dřív, abys stihla aspoň to nejdůležitější.

“Když teď zvednu ten telefon, tak se zakecám, vzbudí se a pak nepověsím prádlo…tak si hold nepokecám s kámoškou, no…“

„….teď hlavně rychle vařit…. takže si radši nenamažu chleba i když už mám hlad….vždyť ten oběd přece do hodiny uvařím…..jenže dítě řve a celý se to prodlouží….”  To už ale fakt umíráš hlady…

“Tak se hold dneska nepodíváš na to video, co jsi chtěla. Hlavně aby už jsme byli venku, ať si aspoň užiješ to sluníčko…. Jo, ale děti chtějí spát…no tak nic, tak zůstanete doma a aspoň vytřeš… jenže spí jen jedno dítě, takže neuděláš nic a zase se to všechno nahromadí na zítra…”

…a tak dále, pořád dokola. Vždycky se najde něco, co se musí dřív. Jenže přiznejme si, když se to všechno posune o MINUTU, co se jako stane?

Nejspíš nic, že? Jenže co stihneš za minutu?

♥️ Tak třeba zastavit se a nadechnout se!

♥️ Představit si kořeny do jádra Země, napojení na Vesmír, slunečnou pláž, nebo cokoli jinýho, co Tě posílí. Co Ti dá pocit, že nejsi sama. Že svět je přátelský místo.

♥️ Stihneš si zapnout oblíbenou písničku a rozhýbat ty části těla, které Ti dávají šťávu.

♥️ Stihneš si narovnat záda na zemi a vydechnout.

♥️Otevřít okno a nechat si tvář ovanout letním vánkem, nebo zimním vichrem.

♥️ Nebo se stulit do klubíčka a pohladit se za to, jak to skvěle zvládáš.

Cokoli chceš!

Hlavně vytvořit ten ostrůvek, kde se můžeš setkat s NÍ. S tou holkou, co tam pořád trpělivě čeká. Nenechávej jí čekat dlouho, dej jí pár minut denně.

A promění to celý svět.

A nejen ten Tvůj, soukromý.

Promění to i ten rodinný.

A nakonec i ten náš, společný.

⭐︎⭐︎⭐︎ Prozáříš ho! ⭐︎⭐︎⭐︎

A snáze se pak dostaneš k tomu druhému tipu. Ale o tom zase příště...